AKTUÁLNĚ: Přivítáme rádi nové dobrovolníky

Hledáme kámoše – dobrovolníky pro našeho syna.
Také event. praxe pro studenty, asistenty apod.
S dobrovolníky pracujeme už 8 let a říkají nám, že je to pro ně úžasná životní zkušenost, dobrodružství, že si přerovnávají hodnoty, stávají se zase dětmi, zažívají spontánnost a dozvídají se víc o sobě.
Jestli cítíte volání, ozvěte se nám.

Proč TEĎ hledat dobrovolníky?

Třeba proto, aby vzal jednou někdo vaše dítě na parádní výlet přívozem do ZOO!

Ángel s Barčou, která začala u Ángela dobrovolničit před více než 9 lety. Tenkrát svobodná studentka, nyní dvojnásobná maminka (a manžel fotí).

Ángel se má! Moc děkujeme Barče a její krásné rodince, že ho o víkendu přibrali do party.

Dana aneb dobrovolníci = poklad největší kamarády)

Dana začala za Ángelem chodit, když mu bylo 11. Má to k nám cca 1,5 hodiny cesty, tak už to samo o sobě bylo obdivuhodné. Po půl roce skončila, ale říkala, že by ráda zůstala s Ángelem v kontaktu (on ji taky miloval) a od té doby si ho bere někdy k nim domů, nejdřív na jednu noc, pak na dvě a teď o prázdninách dokonce na tři. Tím pádem dobrovolničí už i Danin manžel, teď o víkendu byl dokonce - poprvé - i on jako asistent na naší akci Autismu vstříc v Hostivici. Dana nám asistovala u dětí s autismem už víckrát.

Když říkáme, že dobrovolníci jsou naše druhá rodina, tak fakt nepřeháníme. Kolik radosti, pozornosti a lásky může dítě od jednoho člověka dostat, to je prostě neuvěřitelné.
Potažmo i my jako rodiče a tím, že máme neziskovku, tak nám naši dobrovolníci často pomáhají ještě na našich akcích.

Dobrých lidí je na světě spousta, jen o nich často nevíme.

Přejeme všem dětem, ať si mají s kým hrát a povídat a ať to nejsou jen rodiče. Jak říká jedno africké přísloví: “Na výchovu dítěte je potřeba celá vesnice.” U dětí s jinakostmi to platí dvojnásob.

Ať se dobro(volnictví) šíří dál!

Na youtube můžete vidět dobrovolníky v dokumentu Autismus jako dar;

A náš nejnovější dokument Semínka dobrodějů je vyloženě celý o dobrovolnictví. Kouknout se na něj můžete v iVysílání České televize.

V říjnu je dobrovolnictví věnováno celé setkání, info v aktualitách AJD online setkání: Proč a jak najít pro dítě dobrovolníka?

Dobrovolnictví je sexy (aneb hledáme pro Ángela nové kamarády)

Dobrovolníci k nám (do Hostivice) chodí 2x týdně na 2 hodiny po dobu min. 6 měsíců.
Odměnou je radost, hravost, spontánnost, přítomný okamžik naplno a spousta zážitků. Možná praxe např. pro studenty spec. pedagogiky, logopedie, psychologie.

Těšíme se na vás!

(Více info na fb Autismus jako dar nebo www.autismusjakodar.cz v sekci dobrovolnictví)

Když je dobrovolnice tak úžasná, že si ji přibalíte na dovolenou

Od organizace Hestia, která uděluje ocenění Křesadlo vybraným dobrovolníkům:

Autismus jako dar se těší ze spolupráce s Hanou Šmidrkalovou už čtvrtým rokem. A přiznávají, že kvůli ní, by vzali na milost i klonování. Protože každý chce do své rodiny právě ji! Děti i rodiče ji milují. A náklonnost je oboustranná, Hana všechny děti nepokrytě miluje-malé, velké, mluvící, nemluvící, jemnější i ráznější povahy. S nimi dělá cokoli, co jim udělá radost – kouká na vlaky, blbne v bazénu, jezdí MHD, povídá si, maluje. Doprovodí na kroužek, stráví s nimi odpoledne doma, jede na výlet nebo se připojí k několika rodinám a jejich autistickým potomkům a vyrazí s nimi na týdenní dovolenou. Když na to přijde, sjede i tobogán, a to ho zrovna fakt nemusí!

Buď jako Hana. V Autismus jako dar najdeš spoustu dětí, pro které ráda sjedeš ten svůj „tobogán“ i ty!

Jak se stát dobrovolníkem?

Hledáme dospělé nad 18 let, kteří jsou otevření novým přístupům, mají chuť pracovat na sobě a dozvědět se víc o Son Rise Program®. Naši dobrovolníci pracují s Ángelem v herně individuálně, 2x týdně 2 hodiny a jednou měsíčně máme týmovou schůzku. SRP* s Ángelem probíhá v Hostivicích (Praha-Západ). Nejsou potřeba žádné zkušenosti ani s dětmi, ani s autismem, vše vysvětlíme a zaškolíme. Minimální závazek je 6 měsíců. Na základě 40 let zkušeností tisíců SRP* rodin po celém světě jsou všechny tyto podmínky ideální prostředí pro vytvoření hlubokého oboustranného vztahu, který umožňuje maximální vývoj dítěte a zároveň osobní růst dobrovolníka. Pokud máte zájem o dobrovolnictví nebo byste chtěli více informací... kontaktujte nás, prosím

* Son Rise Program®

Zkušenosti našich dobrovolníků

Anička

věk: 18 let

studentka

předchozí zkušenosti s autismem: ano, ale malé

Rozhovor s Aničkou na www.dobrovolnik.cz

Rozárka

věk: 10 let

školačka

předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Potlesk pro naši nejmladší dobrovolnici Rozárku

Rozárce je 10 a díky ní zvládnul Ángel už tolik věcí! Hlavně spolu chodí do výtvarného kroužku a on, který za celý život nakreslil pár obrázků a nikdy se mu do toho nechtělo, najednou maluje a my jen koukáme (velikánský dík za vedení a trpělivost patří taky panu profesorovi Stanovskému).

Rozárka Ángela vyzve a on hladí kočičku nebo prasátko (což by ho normálně ani nenapadlo!), Rozárka mu čte pohádku, jsou spolu na výletech (ano, i s námi, protože Rozárčini rodiče jsou naši dlouholetí blízcí přátelé).

Rozárka s námi byla na koncertě a hlavně kdo byl prvním Ángelovým kamarádem, který u nás před pár dny přespal? Bingo!!!

U našich dobrovolníků máme podmínku, že jim musí být víc než 18, ale už několikrát jsme udělali výjimku (vždy jedině se souhlasem rodičů) a určitě chápete, že Rozárka je pro nás za odměnu a zaslouží si velký potlesk.

Jak jsou na tom vaše děti? Taky mají nějakého takového kamaráda? (Nutno podotknout, že to opravdu není rovnocenné kamarádství, to je snad z příspěvku jasné. Rozárka se stejně jako ostatní naši dobrovolníci Ángelovi hodně přizpůsobuje. Od 10leté dívky byste takovou míru empatie a flexibility těžko čekali…)

Eirini

věk: 53 let

elektrotechnická inženýrka a nyní již delší dobu doma s 3 dětmi

předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Moje setkání s Ángelkem a jeho rodinou bylo náhodné.
Odpověď na otázku ‘jak můžu pomoci dětem v naší komunitě’ přišla od paní ve skupině dobrovolníků v Hostivici, která se mě zeptala: ´chtěla byste pomáhat chlapci s autismem´?
Autismus je slovo - a svět, který jsem znala jen z knih a z hovorů s přáteli, kteří mají děti na autistickém spektru.
Nikdo s žádným takovým dítětem nepracoval, ani neslyšel o Son Rise Programu. I tak jsem řekla ano - ráda bych využila příležitost pomoci dítěti, které se zdá v našem konvenčním světě bezradné.
Dobrovolničení s Ángelem je jako jet na výlet na kole na vrchol hory. Jedeme kousek po kousku, někdy se zasekneme nebo zrychlíme, pak si odpočineme a sedneme nebo se zas vydáme na cestu.
Říkám ‘my’, protože každé setkání s Ángelkem je požehnáním i pro mě. Pokaždé když jdu do herny, nořím se do jeho světa a jsem v úžasu z něho, z jeho myšlení i chování.
Učím se zdržet se dospělácké potřeby učit ho a řídit ho.
Učím se naslouchat, sedět a pozorovat, nechat ho převzít vedení. Být na chvíli dítětem. Nechat ho, ať mě přizve do svojí hry.
Je mnoho momentů ‘ó-mohla-jsem-to-udělat-jinak´ a mnohem víc momentů ‘Bravo! Vím-že-to-zvládneš´.
Ať se děje cokoli, pokaždé když z herny odcházím, cítím, že jsme s Ángelem udělali malý krůček směrem na vrchol. Každý jsme jeden druhého něco naučili. Těším se (a vím, že Ángel taky), až se dostaneme nahoru, a pak se rozhlédnu s radostí a nadšením, a těším se, že budu součástí toho báječného světa.
Děkuju, Barboro a Ernesto, že jste mi dali tento speciální dárek, kdy mohu být součástí této úžasné cesty.

Příběh naší dobrovolnice Eirini zaujal i Hostivický měsíčník, a my jim tak moc děkujeme za zveřejnění. Je krásné, když cítíte, že vám fandí ve městě, kde bydlíte.
Před časem vyšla v Hostivickém měsíčníku výzva, ať se přihlásí potenciální dobrovolníci i ti, co by dobrovolníky uvítali. Odepsala jsem a pak se u nás objevila Eirini.
Nejen že chodí k nám domů, ale byla s námi i jako asistentka na víkendu pro vícero auti rodin. Sice říká, že se potkala s andělem, ale pro nás je tím andělem ona.
Díky, Eirini!!!

P.S. Na posledním měsíčním setkání jsme se bavili o tom, jak sehnat dobrovolníky - tak toto je jedna z možností - nějaká tiskovina v místě/městě/regionu, kde bydlíte. V minulosti už nám Hostivický měsíčník otiskl jeden článeček o tom, že hledáme dobrovolníky. Sice se nám na něj nikdo neozval, ale stejně si moc vážíme jejich vstřícnosti.

Eirini - Moje setkání s andělem

Katka
věk: 22 let

učitelka v mateřské škole (+ studentka speciální pedagogiky)

předchozí zkušenosti s autismem:
více než pětileté, jednak dle Son Rise Programu u jiného chlapce a dále necelý rok průběžná praxe v autistické třídě v mateřské škole Duha

Se Son Rise programem jsem se poprvé setkala již před pěti lety, kdy jsem začínala jako dobrovolnice u jiného chlapečka. Principy metody mě od začátku moc bavily. K těmto dětem se přistupuje odlišně, než při jakékoliv jiné metodě, nesnažím se je nic naučit, naopak oni učí mě, a já se učím přijímat je takové, jací jsou, a napomáhat při stavbě mostů mezi našimi světy. Když se podaří nějaký takový společný postavit, následuje opravdu pořádná jízda pro nás oba a můžeme se přes ten stejný most procházet společně a to jsou pocity k nezaplacení! Práci s těmito dětmi jsem si zamilovala, hlavně efektivita Son Rise mi přináší neuvěřitelné potěšení, proto jsem se rozhodla se o to zajímat více a napsat svoji bakalářskou práci. U Ángela jsem začala dobrovolničit právě kvůli tomu, že jsem potřebovala více respondentů, ale to proč za ním chodím, už dávno nedělám kvůli práci do školy. Ángel je neuvěřitelně chytrý, zvídavý, citlivý a velmi vtipný, to co umí vymyslet za slovní spojení, by mě nikdy ani nenapadlo. Práce s ním mě naplňuje, každá chvíle strávená s Ángelem je jedna velká jízda, ze které se vzpamatovávám až do další návštěvy. Vždy odcházím šokovaná věcmi, které mě naučil, ale zároveň velmi vděčná a pokorná za takové učitele, jakými jsou právě děti s autismem.”

Bára
věk: 18 let
studentka
předchozí zkušenosti s autismem:
pouze teoretické, z knih

Vzhledem k tomu, že mě autismus a psychologie obecně zajímá, hledala jsem kde a jak bych mohla tento zájem využít. K Son-Rise jsem se nakonec dostala přes kamarádku a už když jsem si poprvé pročítala web, připadalo mi to super. Závazek chodit dvakrát týdně mě sice trochu děsil, ale pak jsem si řekla, že se aspoň trochu naučím si plánovat čas a šla jsem do toho.

Ze začátku jsem byla hrozně nejistá, nikdy jsem nevěděla, co si můžu v jaké situaci dovolit, ale zároveň mi bylo hrozně nepříjemné “nedělat nic”, i když to třeba bylo to, co Angelek chtěl. Navíc mě nijak zvlášť nelákala představa dávat své emoce najevo tak nahlas. Postupně se mi ale daří se uvolnit, ponořit se do dané situace a prostě si hrát. Bez dotěrných myšlenek, bez nenápadných pohledů na hodinky.

Dřív jsem si často říkala, že na lidi dokážu zapůsobit dobře, i když se třeba sama úplně skvěle necítím. Angel mi ale postupem času ukázal, že jeho jen tak neošálím. Kdykoliv se během hraní přesunu byť jen na chviličku myšlenkami někam jinam, mám pocit, že to vycítí a také se stáhne trochu víc do sebe. Jedna z věcí, které mě tedy SR a návštěvy u Angelka učí je být v přítomnosti, užívat si co je teď a tady. Přiznávám, pořád ještě mi to nejde tolik, kolik bych chtěla, ale rozhodně cítím jisté zlepšení, přestože k Angelkovi chodím teprve měsíc.

Hanka
věk: 39 let
právnička a podnikatelka
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Pokud cítíte, že vás dobrovolnictví láká, nebo o něm přemýšlíte …. jste voláni. Proč přesně ví ten, kdo Vás volá, Vy se to budete dozvídat postupně. Já se například díky Angelkovi více a více učím, jak můžu být v každém okamžiku vděčná za to, co je, a že to mohu procítit mnohem mnohem více, než jsem zvyklá. A zároveň mám na paměti, že v příští sekundě může být vše jinak, a tak se učím přijmout změnu co nejrychleji a být rázem vděčná za něco jiného, co zrovna je. Učím se, kdy raději „jen být spolu“, v plném přijetí toho bytí, bez mých myšlenek, že by něco mělo být jinak, nikoliv „něco dělat“. Učím se, kdy naopak raději „něco dělat“ a vytvořit nám oběma možnost, abychom díky tomu zažili pořádnou porci zábavy. Učím se, jak být citlivější, jak se k Angelkovi připojit a jak mu umožnit, aby se připojil ke mně, bude-li chtít, a taky jak být citlivější k sobě. Učím se, jak nechtít, a koukám se na to, jak moc vlastně pořád něco chci, a taky se učím jak chtít, ale neočekávat. Učím se, jak přijmout „ne“ a jak si nebrat věci osobně, protože osobní vůbec nejsou. Učím se, jak láskyplně nastavovat hranice, i jak se propojit a užívat si ten pocit, že jsme oba dva prostě boží. A nejlepší na tom všem je, že během každého setkání si mě Angelek z něčeho vyzkouší (zůstaň tady a nehýbej se… opravdu tu můžu jen tak trpělivě stát s důvěrou, že on ví, proč to chce a na nic nemyslet?) a když to zvládnu, dá mi odměnu (pomazlí se se mnou, ukáže mi oblíbenou hračku, pozve mě do pokojíčku, …).

Pravda je ta, že Angelek ví víc než my, a troufám si tvrdit, že stejně tak to je i u ostatních dětí s autismem. SonRise program mi přijde úžasný a autismus vnímám opravdu jako dar. Dar, který pokud s pokorou přijmu a s odhodláním budu procházet zkouškami, které pro mne jsou připraveny, tak mne i moje okolí obohatí nezměrně (již se děje). A já děkuji Angelkovi, Barboře a Ernestovi, že mi to umožňují!

05/2023: Hanka získala cenu Křesadlo

Moc gratulujeme k zaslouženému ocenění naší úžasné dobrovolnici Hance! Každému bychom přáli zažít takového dobrovolníka! Je s námi už několik let a milují ji všechny děti i rodiče. Je schopná si s dětmi povídat, jezdit MHD i na tobogánu, jít na houpačky nebo skládat lego, prostě cokoli. Křeše pro svět spoustu lásky a my jí za to z celého srdce děkujeme!

Dana
věk: 51 let
hledající uplatnění v oblasti autismu
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Proč chodím za Ángelkem?

Poslouchala jsem v rádiu rozhovor maminky Ángelka o své práci a synovi, který má autismus. Její vyprávění mně úplně pohltilo, celý rozhovor jsem si znovu přehrála. Potom jsem našla informace na webu a přišla na jejich pravidelné setkání.
O dobrovolnictví jsem nic nevěděla ani jsem neplánovala být dobrovolnicí. A pak jsem se najednou ocitla u nich doma a bylo to.
Docházím za Ángelkem už 2 měsíce a každá návštěva je jiná. Vždycky však velmi pro mě inspirující. Někdy si hrajeme, jindy čteme, vyrábíme odpadky, nebo jen tak koukáme z okna, maluju úplně stejné obrázky přesně podle pokynů Ángelka, a nad každým několik minut nadšeně debatujeme, jako kdybychom ho viděli poprvé. Na první pohled to vypadá, že dobrovolník rozvíjí a zprostředkovává svět venku Ángelkovi, ale posléze zjistíte, že je to možná obráceně. Začínáte vnímat svět jinýma očima, zažíváte čirou radost, opojení z Ángelkovských pusinek na nos, ale také zoufalství, když se vám nedaří navázat s Ángelkem žádný kontakt. Zjistíte, že vám Ángelek nastavuje zrcadlo o tom, jaké je vaše aktuální vnitřní nastavení. Jste-li ochotní na sobě pracovat a každou návštěvu si sami pro sebe rozklíčovat, budete se cítit najednou šťastnější, radostnější a více v pohodě. Když říkám známým, co dělám, začínám slovy: „Mám teď novýho kamaráda, je mu 11 a je to autista.“ Minule na zahradě Ángelek: „Chtěl bych být tvým kamarádem“, a protože většinou vše říká několikrát, ještě se smíchem dodá: „Já ti pořád říkám, že bych chtěl být tvým kamarádem!!!“

Když jsem přišla poprvé, Ángelek nezdravil, ani jsem nesměla říkat ahoj.
Naposledy se stalo něco neuvěřitelného. Při odchodu najednou slyším: „Ty mě máš moc ráda, tak mi dej pusu!“
Nevěřila jsem svým uším, tak to ještě zopakoval. Už mezi dveřmi jsem pak zaslechla: „Až přijedu z Máchova jezera, tak zase přijď.“

Co se změnilo za tu dobu u mě? Třeba to, že jsem poprvé v životě ochotná vůbec něco o sobě zveřejnit, nebo že jsem dala výpověď v práci.

8/2023: S dobrovolníkem vyhrajete někdy i 2x

Dana si s Ángelem před pár lety chodila hrát asi půl roku. To bylo super.
A teď je to zase super, protože si ho vždy jednou za čas “půjčuje.”
Nedávno dokonce na dvě noci.
Ángel je v ráji (a my taky).
Trošku si ho adoptovali celá rodina. Podnikají výlety (vlakem), pozorují vlaky, hrají si s vláčky… dokonalé napojení na Ángelovy zájmy.

Když vidíme, jaké dary dobrovolnictví přináší, nemůžeme ho pořád nepropagovat. Přejeme takové skvělé dobrovolníky jako je Dana všem dětem.

Mimochodem Dana je součástí našeho dokumentu Semínka dobrodějů, jehož premiéra se chystá na podzim, tak tam si ji můžete okouknout.

2/2021: Ángel na výletě vláčkem a doma u dobrovolnice Dany

Zastesklo se mi po Ángelkovi...... Moje cesta k němu je pro mě dodnes záhadná. Asi před 2 lety jsem né náhodou vyslechla rozhovor na Českém rozhlase 2 s Barborou ohledně její tehdejší práce, přitom tam také párkrát zmínila Ángelka. Ten rozhovor mě fascinoval, v tu chvíli jsem nevím proč věděla, že toho kluka chci poznat a viděla jsem ho v duchu u nás doma na návštěvě. Rozhovor jsem si ještě několikrát přehrála, našla na Barboru telefon a zavolala jí, že bych se ráda seznámila s jejím synem Ángelem. Jaká troufalost ode mě, divnější přání jsem ještě nikdy nevyslovila. Nabídla mi u nich dobrovolnictví, což mě šokovalo, protože jsem nevěděla vůbec o co se jedná. Přijala jsem, půl roku docházela k nim domů.... Občas jsem se s nimi vídala. Už je tomu víc jak rok a najednou: zase ta neodolatelná touha vidět Ángelka. Pozvala jsem ho minulý týden na návštěvu a ON SOUHLASIL. Tak jsem si ho minulou neděli přivezla a všichni jsme si to náramně užili.

Dia
věk: 20 let
studentka diplomacie
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Volám sa Dia a som študentkou prvého ročníka Vysokej školy ekonomickej v Prahe.

O projekte Autismus jako dar som sa dozvedela vďaka neziskovej organizácii Mise naděje. Projekt ma okamžitě zaujal, pretože už dlhšiu dobu som sa zaujímala o problematiku autizmu a svet ľudí s poruchami autistického spektra. Son rise program u rodiny Chuecos mi dal jedinečnú príležitosť do tohto sveta nahliadnuť.

I keď mám za sebou ešte len mesiac strávený návštevami Ángelka, s istotou môžem povedať, že som sa veľmi veľa naučila. Hra s Ángelkom a následné rozhovory s Barborou a Ernestom mi priniesli nielen množstvo nových informácií a poznatkov, ale aj príležitostí pre osobný rozvoj. Nielen, že som dostala možnosť nahliadnuť do Ángelkovho sveta, rovnako som sa vďaka programu mohla zahĺbiť do svojho vnútra a pomenovať pocity, ktoré cítim (čo mi vzhľadom k mojej povahe často robí problém).

Na Son rise programe mám najradšej, že každá jedna návšteva je niečím iná a nepredvídateľná. Vyžaduje, aby bol človek spontánny a prítomný v konkrétnom momente. Každé stretnutie mi tak prinesie niečo nové.

Som veľmi vďačná, že som túto príležitosť dostala. Ángelka mám veľmi rada a dúfam, že to platí aj naopak. Stále je mnoho vecí, ktoré sa musím naučiť a v ktorých sa potrebujem zlepšiť. Ja však verím, že ak vytrvám, odmenou mi bude Ángelkov úsmev, spoločná hra či krátky rozhovor.

Vidieť, že je šťastný, je pre mňa najväčšou pochvalou.

THE BEST OF Naši dobrovolníci

Proč naši dobrovolníci začínali pracovat s Ángelem a co jim to dalo? Jak se proměnil jejich život?

Video s Míšou z cyklu naši dobrovolníci

Náš dobrovolník Pepa se pustil do natáčení videí s našimi dobrovolníky. Dělá to skvěle a moc mu děkujeme za jeho nadšení a čas! Cílem těchto videí je představit ty skvělé duše, které si chodí hrát s naším Ángelem, a pomoct rozšířit dobrovolnictví v oblasti autismu. První díl je s Míšou, která je jednou z našich prvních dvou dobrovolnic vůbec a která je mimochodem manželkou Pepy. Tak se Pepa tenkrát s Ángelkem seznámil, že si ho půjčili jednou o víkendu na výlet. Pak i Pepa začal chodit za Ángelkem. A nyní k nám chodí občas všichni i s jejich Jozífkem. Z celého srdce děkujeme Míše i Pepovi!

Video s Juli z cyklu naši dobrovolníci

Video s Pepou z cyklu naši dobrovolníci

Video s Ivanou z cyklu naši dobrovolníci

Video s Viki z cyklu naši dobrovolníci

Video s Januszem z cyklu naši dobrovolníci

Video s Kristy z cyklu naši dobrovolníci

Eva
věk: 24 let
studentka Kulturologie na Filozofické fakultě
předchozí zkušenosti s autismem: 3 měsíce dobrovolnictví u dvojčat (obě s autismem)

Angelíček, Barča, Ernesto!

Je to neuveriteľné, ale zástavka "Hostivice ve Vilkách" sa mi stráca z dohľadu. Väčšinou neviem čo povedať, vlastne ani teraz nemám veľa slov. Chcem najmä poďakovať za všetko čo som mala možnosť si u Vás uvedomiť. Za každú započatú dvojhodinovku, ktorá s Vašim (možno vedomým, možno nevedomým) dohľadom otvárala bránu ku mne samej. Ani neviem ako je možné, že sa niečo také stalo mne, že som mala možnosť uvedomiť si svoju užitočnosť a zároveň bezvýznamnosť. Za to, že som mala možnosť uvedomiť si aký dôležitý je postoj, ten postoj s ktorým pristupujem/e ku všetkému v našich 24-hodinových životoch!

Vďačím i za to, že som mala možnosť si spirituálnu "oshovskú" teóriu načítanú v paperbackových knihách uplatniť na tráve pozorujúc a mávajúc nebu s Angelkom ... Niekto by si myslel, že sú to náhody…

Chcem Vám len povedať "všetkým trom", že to čo robíte je tá najčistejšia forma altruizmu, o ktorej by sa mal svet dozvedieť, i keď viem že Vám stačí aj ten "malý" svet zdieľajúci s Angelkom … každodenný 24-hodinový Son-Rise, ba čo viac. Myslím, že ste vytvorili a tvoríte originálnu českú verziu … !

Hoci som aktuálne v rozpoložení sa "vracania" starej Evy, nepustím ju. Nepustím tú, ktorá sa objavila i vďaka Vám.

Krásny Život Vám prajem!

PéES: Určite Vás prídem navštíviť minimálne kvôli Angelkovým očiam, Barčinmu najspirituálnejšiemu a najúprimnejšiemu hlasu pod slnkom a kvôli Ernestovým dialógom, za ktoré zaplatím i krvou! ((-:

S láskou

Eva

Martina

44 let
Administrativní pracovnice
předchozí zkušenosti s autismem: 5 měsíců – volnočasové aktivity chlapce se středně těžkým autismem

Za Ángelkem jsem začala chodit vlastně shodou mnoha okolností. Pracovala jsem už kdysi dva roky jako dobrovolník pro Diakonii a pomáhala v sociálně slabších rodinách doučovat děti nebo s nimi trávit volný čas. Tam jsem se taky dostala do kontaktu s Adamem – 8 letým klučinou, který měl středně těžký autismus. Do té doby jsem vůbec nevěděla, co autismus znamená. Chodila jsem s Adamem na hřiště a hlavně jezdila MHD, protože to on miloval. Nevěděla jsem, jak se vlastně mám věnovat klukovi, který souvisle nemluví a nedokáže mi tedy říct,co se mu líbí, co by chtěl, atd. Dostala jsem pár rad, ty jsem aplikovala a začalo mě udivovat, jak lze mluvit a při tom nepronést ani slovo, jak se nestydět za to, že Adam hlásí v autobuse každou zastávku, že si začne na celý autobus zpívat, že zničehonic se nahlas zasměje. Ze začátku pro mě bylo ohromně těžké snést ty káravé pohledy a poznámky typu – Maminko, uklidněte si to dítě? Postupem času jsem si to začala užívat – tedy to, že někdo umí být takový jaký je, aniž by ho zajímaly právě ty káravé pohledy a přihlouplé poznámky okolí. Naučila jsem se lidem dívat do očí s úsměvem a pevným pohledem. Po několika měsících byl ale Adam vyřazen z dobrovolnického programu, takže skončilo i mé první setkání s artistickým dítětem.

Po nějaké době jsem potkala Barboru, se kterou jsme společně studovaly gymnázium a hrály volejbal, a ona mi řekla o Ángelkovi. Zaujalo mě, že existuje úplně jiný přístup k autismu a autistickým dětem, že dokonce existuje speciální program Son Rise, který Barbora s Ernestem aplikují, a který přináší viditelné výsledky. Začala jsem přemýšlet, že bych se zapojila jako dobrovolník k Ángelkovi. Chtěla jsem začít postupně, pomalu. Jenže jak se říká, člověk míní a život mění. Vypadla jedna dobrovolnice, takže jsem do programu naskočila bez přípravy rovnýma nohama. Dnes jsou mé návštěvy u Ángelka pravidelným bodem mého týdenního programu. Díky interakci s Ángelkem jsem se naučila si zase hrát, radovat se, být tady a teď, ať se děje cokoliv. Pokojíček, Ángelek a já – tři stálé jednotky v proměnném světě. Fascinuje mě, jak mě Ángelek nastavuje zrcadlo – jsem sportovní typ, takže spolu hodně běháme, skáčeme, padáme a jinak se fyzicky zabavujeme – Ángelek nějak vycítil, že právě tohle je má podstata, a že si to s ním užívám. Ještě stále nechápu, že už tři měsíce návštěvu co návštěvu kreslím vánoční stromeček, i když mi kreslení vůbec nejde. Možná proto, že kreslím spíš systematicky než hezky. Kmen, větve, ozdobičky, dárečky, hvězdičky, svíčky, srdíčka – vše kreslím tak jako poprvé, a když něco zapomenu, Ángelek mi to okamžitě připomene. Kreslení se pro mě stalo hrou. V pokojíčku si často připadám jako kdybych procházela různými stupni meditace, kterými mě můj guru provází, a vždy odjíždím nabitá a uvolněná… Pochopila jsem, proč může být autismus darem a jsem nesmírně ráda, že můžu být součástí této malé komunity nadšených a unikátních lidí, která se kolem Ángelka přirozeně utvořila.

Ivana

33 let
majitelka a generální ředitelka
výrobní společnosti v oboru balených vod
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

K dobrovolnictví a trávení času s Angelíčkem mě přivedla touha začít něco podobného dělat, blíže jsem to nedokázala vysvětlit. Nejsem typicky člověk, který by se pohyboval pracovně v sociální sféře. Spíše naopak, mám vlastní firmu s 10 zaměstnanci, velmi málo času na osobní život a odpočinek. Když jsem zvažovala dobrovolnictví, zdálo se mě i Angelkovým rodičům nereálné, abych našla čas být “plnohodnotným dobrovolníkem” a chodit za ním 2krát týdně. Když jsem přišla na nezávaznou návštěvu a netušila ani zdaleka, co znamená dětský autismus a Son-Rise, stal se doslova zázrak. Angelíček si mě odvedl a jako by mi dával návod, jak s ním mám zacházet. A bylo rozhodnuto, prostě jsem do toho šla. Dnes je pro mě Son Rise životní filosofií, která se mi začíná promítat v celém životě. Učí mě, co znamená opravdová bezpodmínečná láska. Jak hledat přirozenou schopnost být tolerantní, naslouchat a neočekávat. Angel mi dodává sílu měnit své životní postoje. Čím? Vidím, jak úžasný efekt přináší změny mého postoje v pokojíčku. Zatím nejintenzivnější zjištění pro mě je, že když za ním vstoupím bez očekávání a užívám si přítomného okamžiku, ať je jakýkoli, začíná být i on mnohem přítomnější s velmi intenzivním očním kontaktem. Jakmile i nevědomky zapnu vnitřní tlak, vzdálí se. Angelovy impulzy jsou tak trefné, že pokud člověk má vůli pracovat na sobě a změně svých postojů, Angel je tím nejlepším a velmi intenzivním průvodcem. Pozoruju pozitivní změny ve svém životě, ať v manželství, tak s přáteli, rodinou i v pracovním životě. Son-Rise se pro mě stává běžnou součástí života a jsem za to moc vděčná.

Okamžiky, které zažíváme, jsou nepopsatelné. Nedávno jsem si říkala, že jsem nikdy v životě nedostala tolik pusinek za dobu 2 hodin v pokojíčku. Přicházím „nalíčená paní manažerka“, odcházím vypusinkovaná pomuchlaná usměvavá holka.

Angelíček je velmi kreativní a má obrovskou fantazii. Vidí věci, které mi nevidíme, protože jsme z toho mnohdy nechtěně „vyrostli“ a dospěli jsme. Učí mě znovu, jak si hrát, a objevuju v sobě znovu svou dětskou hravost, fantazii a představivost. Když se překonám a dokážu fantazírovat s ním, oplácí mi to svojí euforií a radostí, což je pro mě nepopsatelně dojemné a naplňuje mě to takovým štěstím, že jsem ani nevěřila, že něco podobného existuje.

Již delší dobu jsem chtěla začít meditovat a pomáhat si tak v životě od stresu. Zkoušela jsem dříve poslouchat meditační hudbu, jógu a další věci. Hlavu se mi nedařilo vypnout. Angel mi pomohl najít úžasně jednoduchý způsob meditace. Prostě vnímat věci kolem a zaměřit pozornost na zajímavé detaily – barvy a jejich kombinace, tvary, obrazy a zvuky. Zjišťuju, že takových impulzů je kolem spoustu a když je vnímám, dokážu ovlivnit tok myšlenek a to je to, co se snažím naučit a co mi pomáhá. Angelíčkovou dobrovolnicí jsem už půl roku a jsem moc vděčná za to, že mi do života vstoupila celá Angelíčkova rodina! Přeju Vám, abyste k Son-Risu našli svou cestu a aby Vám pozitivně ovlivnil Váš život!!!

12/2020: Ángel na návštěvě u dobrovolnice Ivany

Naše dobrovolnice Ivana je takový dobrý anděl, který k nám domů nejen že už mnoho let chodí hrát si s Ángelem, ale ještě si ho takhle berou k nim domů. Jsme super vděční.

Od Ivany: “V dobrovolnictvi v autismu se pouziva homesharing. My si bereme Angelka k nam domu, kde zaziva nas bezny zivot - to je pro nej fascinujici. A rodice Angelka si odpocinou. Takze mame vsichni radost!”

09/2020: Ivana získala ocenění Křesadlo

Jsme plni zážitků z dnešního slavnostního večera předávání ocenění Křesadlo dobrovolnílům a Ivance děkujeme za její velké srdce a 5 let, kdy pomáhá nejen našemu Ángelovi.

Ángela jsme chtěli nechat hlídat, ale nikoho jsme nesehnali, takže tam byl dnes s námi. Byli jsme připraveni jít s ním někam ven nebo odejít dřív, ale mile nás překvapil. Všechno zvládnul, očividně se bavil a Ivance dal dokonce i gratulační pusu. Největším jeho zážitkem byl luxusní výtah, kterému říkal “královský” a pak koukal, že tam bylo tolik fotografů a blesků.

Moc děkujeme organizaci HESTIA a všem, kteří tam pracují, že už 19 let takto oceňují skvělé lidi a zviditelňují dobrovolnictví.
(Mimochodem dobrovolnictví prý prodlužuje život a funguje proti depresi...)

Všem dobrovolníkům MOC gratulujeme a děkujeme! Těm dnes oceněným i všem ostatním.

A jak říká Ivanka: “Dobrovolnictví je dar pro všechny zúčastněné. Péče o autistické dítě mi přinesla drahocennou zpětnou vazbu o sobě samé, která mi změnila život.”

Natasha

age: 26 years
engineering student
previous experience with autism: no

The experience with Angel and his family has been something new and completely different from anything I’ve done before. I have learned from him much more than he has from me. It is easier for me now to be creative, authentic, and to not worry about little things. My partner told me that I am very happy every time I come home from my sessions with Angel. I do feel very happy; the SR days are my favorite days of the week. When I am with Angel, I am a child again and I am only worried about how both of us can have more fun, but while we have fun we learn without noticing. It is also amazing to see how he changes every day. For me, it is very gratifying to notice how each session he speaks more and more in Spanish, he surprises me all the time with the new things he says. I am very grateful for to have found the Chuecos family and the Son Rise Program.

Barča

věk: 22 let
studentka VŠ Speciální pedagogika
učitelka v MŠ Duha:
ve třídě pro děti s PAS (od 09/2014)
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

„Díváme se na autismus jinak.“ Když jsem si před více než půl rokem přečetla tuto větu na webu slučujícím dobrovolnické příležitosti, napadlo mě, že by se pod tímto heslem mohlo skrývat něco opravdu zajímavého. Dnes jsem vděčná za to, že jsem se tenkrát odhodlala a na inzerát odpověděla. Dobrovolnictví v SRP* mi otevřelo dveře do světa nových příležitostí, spřátelila jsem se díky němu s úžasnými lidmi, jejichž životní filosofie je pro mne obrovskou inspirací, nemluvě o nenahraditelných chvílích, které jsem s naším „malým velkým“ učitelem prožila. Svým způsobem mi mé dobrovolnictví změnilo pohled na život. Díky!

Video s Barčou z cyklu naši dobrovolníci

10/2020: Ángel s Barčou teď a před 7 lety

Barča byla jednou z našich dvou prvních dobrovolnic, s kterými jsme rozjížděli dobrovolnický program.

Chodila k nám tři roky, Ángela měla kolikrát i u sebe doma na hlídání nebo na výletě.
Pak čekala miminko... a ještě jedno, dodělala si speciální pedagogiku s logopedií, sem tam jsme se všichni viděli a včera byla po čtyřech letech zase s Ángelem v pokoji.

Přinesla jeřabiny a navlékali korále, aby se proměnili na jeřabinové panáčky.
Ángel spolupracoval a my jen zírali, jak spolu vypadali od první minuty šťastně.
Navázali na vše, co bylo předtím po dobu těch tří let do jejich vztahu vloženo... Ángel po dvou hodinách vyběhl z pokoje a chlubil se nám, jaké má korále a že jsou s Barčou ti panáčci, dokonce se nechal ochotně vyfotit, což se neděje moc často.

A Barča nám dnes napsala: “Ještě jednou díky za včerejšek. Já si to tak užila! A Ángelek - ty brďo! V mých očích byl ve srovnání s tím, na co jsem byla zvyklá dřív, úplně mega flexibilní! A ty dialogy, co jsme vedli. Krása. Je úžasný.”

Díky, Barčo!

Jsme tak vděční za naše dobrovolníky! Spoustu lidí z dřívějška jsme po cestě s Ángelem nějak poztráceli, ale zrovna díky dobrovolníkům máme pořád velkou rodinu a spoustu radosti.

P.S. Na první fotce “jeřabinoví panáčci” včera a na druhé (z 23.10. 2013) asi měsíc poté, co začala Barča dobrovolničit.

04/2015: Barča získala ocenění Křesadlo

Barča je s námi od začátku našeho programu Son Rise, tedy víc než rok a půl, chodí dvakrát týdně 2 hodiny a někdy je s Ángelkem i víc. Když přišla, Ángel nemluvil, a teď si už povídají. Barčo, moc díky za tvoje nadšení, lásku a energii!

Křesadlo Barča.pdf

TV reportáž Barrandov Křesadlo & Barča
https://www.youtube.com/watch?v=nKTj_OUD85Y

10/2014: Barčino Son Rise Program® školení v Americe

V životě se nám občas naskytnou takové příležitosti, které by bylo naprosto pošetilé odmítnout. Jedna takováto příležitost mě také potkala. Rodiče Angelka mě nabídli, jestli bych nechtěla jet do Ameriky na školeni The Son-Rise Program Strart-Up. Byla jsem nadšená! Netrvalo ani pár minut a nabídku jsem přijala. Obdivuji rodiče Angelka, že i přesto, že věděli, na jaké úrovni jsem s angličtinou, šli do toho. Pro mě to byla veliká výzva. Angličtinu jsem měla každý den a občas se stalo, že jsem během jednoho dne měla i tři angličtiny. Bojovala jsem! Měla jsem na to asi tři měsíce. A pak se vše seběhlo tak rychle, že jsem najednou stála před branou Autism treatment centra v Sheffieldu u úžasného nápisu A PLACE FOR MIRACLES a nutně jsem tam potřebovala vyfotit. Aby všichni pochopili mou naléhavost: nevyfotit se s touto cedulí v Sheffieldu je jako nevyfotit se s Eiffelovkou v Paříži. CVAK! Zakřičel můj fotoaparát pod prsty mého manžela (který mě na místo dovezl a pak si mě zase odvezl). A náhle jsem si pořádně uvědomila co se vlastně děje a že jsem už skutečně na TOM místě. WAU! Najednou jsem byla ve školící místnosti plné lidí a přede mnou byl Raun, chlapec, který MĚL autismus a jehož rodiče tento program vymysleli. A tento člověk nás školil každý den a byl v tom opravdu hodně dobrý - WAU! Viděla jsem Jade (děvče, co se po 5ti letech dostalo z autismu) jako normální puberťačku, která nám pomáhala se ubytovat. Viděla jsem spoustu ostatních rodičů, se kterými jsem si povídala - ještě před těmi třemi měsíci pro mne bylo nemyslitelné, že ač s chybami, budu konverzovat v angličtině. Viděla jsem také Bearse (tatínka Rauna), jehož přítomnost ani nevyžadovala komunikovat v nějakém jazyce. Bylo to naprosté porozumění a úžasné naladění. V životě jsem nepotkala nikoho takového! Bohužel toto se moc nedá popsat, to se musí opravdu zažít. Viděla jsem nádhernou a klidnou přírodu, ve které jsem běhala s fotoaparátem v ruce i když pršelo a radovala se ze života. Myslím si, že mou radost sdílela i jedna žába, volavka a veverka. Nikdy jsem netušila, co veverky vydávají za zvuky. WAU!

Návštěvou Autism treatment centra v USA jsem překonala své tehdejší hranice - byla jsem naprosto sama mezi cizími lidmi a s pro mě teprve nově objeveným jazykem, tak daleko od domova. WAU!

Julie

věk: 21 let
studentka VŠ Psychologie
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Za Ángelkem jsem začala chodit kvůli mému zájmu o psychologii. Avšak o SRP* jsem nikdy před tím neslyšela, a tak jsem nevěděla, co od toho očekávat. Před prvním setkáním jsem byla nejistá a docela dost nervozní, ale poté jsem odcházela nadšená a byla jsem si jistá, že to je to pravé pro mě. Troufám si říci, že rozhodnutí docházet za Ángelkem bylo vůbec to nejlepší v mém životě. S Ángelkem jsme se postupně sbližovali a jeho pokrok je neuvěřitelný, především díky SRP* a úžasným lidem kolem něj. Nejsme tu jen my pro něj, ale i on pro nás. Cítím, že je můj malý velký učitel a při každém setkání se učíme navzájem od sebe. Každé chvíle s ním jsou pro mě požehnání a odcházím vždy s úsměvěm na tváři. Zažíváme spolu nádherné momenty, které si budu pamatovat snad do smrti. Díky němu vnímám svět také z jiného úhlu pohledu, celkově jsem se posunula dopředu a žiji radostnějším životem. Za tuto příležitost jsem neskutečně šťastná a vděčná. Děkuji Ángelkovi, jeho dokonalým rodičům a ostatním dobrovolníkům. Jsme skvělý tým a vy jste má Son-Rise rodina :)

04/2018: Juli získala ocenění Křesadlo

Naše úžasná dobrovolnice Juli dostala Křesadlo!!!
Moc gratulujeme a máme ohromnou radost.
Křesadlo je “cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci”. Je to ocenění pro dobrovolníky od organizace Hestia.

Pozor! Vědecky dokázáno: Dobrovolníci žijí déle a dobrovolnictví pomáhá proti depresi! Juli: “Nejvíc mě na dobrovolnictví baví, že nepomáhám pouze ostatním, ale i sama sobě.” Ángel má Juli a další dobrovolníky jako nejlepší kamarády, protože kontakt s vrstevníky je pro něj pořád ještě obtížný.

Děkujeme moc Juli i všem našim ostatním andělům dobrovolníkům! Jste naše rodina!

Proč milujeme koncept dobrovolnictví v oblasti autismu?

Na fotkách v akci naše Juli. Podařilo se jí skloubit matematiku (s pomocí oblíbených Mimoňů), výtvarku a ještě cestování a vlajky.

Dobrovolníci nás (rodiče) tak nějak “rozšiřují” - dávají Ángelovi to, co my mu dát neumíme nebo nemůžeme nebo nezvládneme... a tak ho každý z nich seznamuje s kouskem světa tam venku. Vše hravě, v bezpečí domova a s velkou láskou. Děkujeme Juli i všem ostatním dobrovolníkům, kteří byli a jsou v našem životě!

Danča

věk: 25 let
studentka VŠ Farmacie
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

S Ángelem a SRP* jsem začala pracovat, jelikož jsem to chápala jako výzvu poznat lépe sama sebe, zbavit se svých bloků :) A to se i děje, při každé hodině je mi Ángel učitelem, učí mě vidět detaily, kterých bych si asi běžně nevšimla, učí mě být tady a teď a zastavit tok myšlenek v mé hlavě, stejně jako se otevřít, být sama sebou a nehledět na to, co si o mně myslí druzí. Každá hodina je dobrodružstvím, které si užívám a jsem moc vděčná za změny, které díky Ángelovi v mém životě nastávají :) jsem veselejší a každou obtížnější situaci vnímám, mnohem více než dříve, jako výzvu, díky které se mohu posunout opět o malý kousíček vpřed :) A když je nejhůř, rezonuje mi v hlavě Ángelovo "je to fajn" :)

Julča

věk: 18 let
studentka gymnázia
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Pochválila jsem Ángelka, jak krásně srovnal kuličky podle barev. Měl radost, šlo vidět, že ho to baví. Najednou se na mě podíval. Řekl: "Máme se rádi." a dal mi speciální Ángelkovskou pusu na nos. Byl to jen okamžik, ale byl tak neuvěřitelně krásný. V této krátké chvíli jsem si uvědomila, že jsem na tom správném místě zrovna teď a tady, že dělám něco, co má smysl, co mě naplňuje a povznáší mě kamsi, kde jsem vždycky chtěla být, ale nevěděla, jak se tam dostat. Ángel, Barbora, Ernesto, náš dobrovolnický tým a celý přístup SRP* to všechno ke mě přišlo jakoby náhodou a teď si to bez nich nedokážu představit. Pro mě jsou to nedocenitelné životní zkušenosti. Jsem vděčná za každou chvilku strávenou ve společnosti lidí z mé Son-Rise rodiny, dává mi do života radost, lásku, pochopení a ještě mnohem víc.

Míša

věk: 28 let
povolání: fakturantka
předchozí zkušenosti s autismem: žádné

Míša byla naše první dobrovolnice, a i když už skončila, jsme stále v kontaktu, nedávno byli spolu s Ángelem např. v ZOO. Míša sepsala práci na téma Výchova dítěte s autismem a s jejím svolením ji můžete nalézt zde (závěrečná práce). Krátce z jejího úvodu: "Téma autismu mě fascinuje. Proto jsem se kdysi rozhodla, že odpovím na inzerát, který jsem našla na internetových stránkách dobrovolníků, týkající se autistického chlapce. A trefa! S rodinou jsem si velmi dobře rozuměla a hlavně chlapec na mě reagoval velmi pozitivně, což bylo nejdůležitější. Chlapeček se jmenuje Ángel. Nyní je mu šest let a v době, kdy jsem ho poznala, měl nízký až středně funkční dětský autismus. Hned na první schůzce, která se konala u rodiny v domě, po mě Ángelek lezl a jeho maminka tím byla nadšena. Své nadšení mi vysvětlovala tak, že není zcela normální, aby se její syn tak bezstarostně dotýkal cizích lidí. Dokonce si pamatuji, že na této první schůzce mi dal ochutnat sušenku. Zní to dost banálně a ani já jsem si tehdy neuvědomovala, jakou čest jsem měla, že jsem mohla kousnout do jeho cukrátka! Z naší seznamovací schůzky jsem odcházela nadšena!"

Video s Míšou z cyklu naši dobrovolníci

09/2015: Míši Son Rise Program® školení v Americe

PODĚKOVÁNÍ

Milá Baru, Ernesto a Ángelku,
chtěla jsem vám moc poděkovat za to, jací jste, že jste mi dovolili být na chvíli součástí vaší rodiny. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se chtěla nějak změnit. Ale tím, že jsem vás poznala, ve mě proběhla největší změna v mém životě. Měla jsem potřebu něco udělat a začala jsem od sebe. Změnila jsem pohled na život, své názory. Ángelku, tobě děkuji ze všeho nejvíc. Jsi učitel všech! Jsi něco jako malý Budha, který je minimálně schovaný ve tvé duši. Baru, tobě děkuji za vstřícnost a lásku, kterou v sobě máš, a Ernesto, tobě děkuji za tvou obrovskou moudrost! Nikdy nezapomenu a budu se k vám velice ráda stále vracet. Nevím jestli jsem dokázala těmito pár větami vyjádřit to, co mám na srdci. Pokud ne, tak doufám, že alespoň mezi řádky je schovaný vděk a láska k vaší rodině. Fandím vám a věřím, že vaše štěstí nebude nikdy menší, než jaké ho od vás znám. Jen tak asi můžete na ostatní působit tak pozitivně. :-) Míša

* Son Rise Program®

Naše cesta k dobrovolnictví

I když zakladatelé SRP* doporučují mít dobrovolníky, zpočátku jsme se na to moc netvářili. Ne že bychom je nepotřebovali nebo nechápali jejich význam, ale zdálo se nám nemožné nějaké dobrovolníky vůbec sehnat. Kdo by si chtěl jen tak dobrovolně hrát s autistickým dítětem a učit se k tomu nějaká pravidla?! Ale první školení v Americe nám otevřelo oči. Pochopili jsme, že když budeme věřit, že nikoho neseženeme, tak se to tak stane. Takže jsme se naopak nastavili na to, že k nám ti správní lidé určitě přijdou a bude to ve správný čas. Také jsme si ujasnili, že všichni přirozeně něco získáváme, my rodiče, Ángel i dobrovolníci.

Z vlastních zkušeností z canisterapie (již 12 let) víme, že člověk pomáhá, ale především to dělá sám pro sebe, pro svoji radost, dobrý pocit a naplnění. Tak nějak bychom chtěli, aby i každý dobrovolník viděl možnost pracovat s Ángelem jako něco obohacujícího a aby byla zachována rovnováha mezi dáváním a přijímáním.

* Son Rise Program®

Otázky a odpovědi

Sháním dobrovolníka. Neporadili byste mi, kde hledat?

Pokud chcete s dobrovolnictvím začít a sháníte info, v této sekci o Dobrovolnictví je toho spousta.

Na youtube můžete vidět dobrovolníky v dokumentu Autismus jako dar:

A náš nejnovější dokument Semínka dobrodějů je vyloženě celý o dobrovolnictví. Kouknout se na něj můžete v iVysílání České televize.

V říjnu 2024 je dobrovolnictví věnováno celé setkání, info v aktualitách AJD online setkání: Proč a jak najít pro dítě dobrovolníka? Nebo na facebooku Autismus jako dar.

Dále jsme ve spolupráci s organizací AutTalk natočili k tématu dobrovolnictví videa, která najdete na youtube:

O autismu a dobrovolnictví

Pro rodiče, kteří dobrovolnictví zvažují:

Pro (budoucí) dobrovolníky:

Příběh dobrovolnice (podnikatelky) Ivany

Důležité je být aktivní!
Zajímat se, vše pročíst, dát si inzerátek na www.dobrovolnik.cz i kdekoli jinde (na vývěskách a nástěnkách v obci, v obchodě, bioobchodě, v kavárně/čajovně, na svém profilu na fb/Instagramu, na středních/vysokých školách, prostě kdekoli je to možné). Je potřeba tu zprávu prostě rozšířit a dát o sobě a svém dítěti vědět.

Dobrých lidí s velkým srdcem běhá po světě spousta. Určitě se najde někdo, kdo bude chtít přijít zrovna za Vaším dítětem. Hledejte aktivně. Málokomu se stane, že neznámý dobrovolník jen tak zaklepe na dveře :-)

My jsme začínali s 2 dobrovolnicemi a teď jich jsou už desítky. Je potřeba zasít semínka a hezky je zalívat.

Moc držíme palce!
Ať se dobro(volnictví) šíří dál!

Jak zaškolujeme dobrovolníky?

Dříve nám zaškolení trvalo vícero týdnů až měsíců, po konzultaci na školení Son Rise Programu se to výrazně urychlilo.

- ještě než k nám potenciální dobrovolník dorazí na první schůzku, ho prosíme, ať si pročte náš web
- u každého předpokládáme určité samostudium, doporučujeme knihy ke čtení, web, na americkém webu Autism Treatment Center of America je i spousta videí a může se na ně koukat i ten, kdo neumí ani slovo anglicky. Nejcennější jsou totiž videa z herny/pokojíčku, a ve velké míře jsou tam nemluvící děti, jde hlavně o to sledovat, co dělá/nedělá dospělák, jak se připojuje, jak dítě rozvíjí, jak podporuje oční kontakt, jak vymýšlí hry
- při první návštěvě si povídáme hlavně o motivaci potenciálního dobrovolníka a seznamujeme ho s naším pojetím dobrovolnictví, a sice že je to symbióza všech zúčastněných, kde získává každý - dítě má nového kamaráda, rodiče získávají extra čas třeba na nákup, venčení psa, vaření, úklid, práci... a dobrovolník se dostane do jedinečného autistického světa a má možnost seberozvoje
- již při první návštěvě dobrovolník pozoruje Ángela v pokojíčku, jak si s někým hraje (cca 15 minut)
- poté jde sám do pokojíčku (na cca 15 minut), aby měl hned přímý prožitek s Ángelem, my ho celou dobu pozorujeme a píšeme si poznámky - co dělá dobře a jednu až dvě věci, které by šly dělat lépe
- když vyjde z pokojíčku, ptáme se, jak se cítil, jaké má příp otázky a dáváme mu zpětnou vazbu na základě našich poznámek
- během první návštěvy ho posíláme do pokojíčku ideálně ještě jednou a opět dostává zpětnou vazbu
- návštěva trvá 2 hodiny
- pokud chce dobrovolník pokračovat, přichází znovu s úplně stejným programem
- chodí 2x týdně 2 hodiny
- pokud dobrovolník pracuje se zpětnou vazbou a líbí se nám i Ángelovi, zůstává u nás
- postupně zůstává v pokojíčku víc minut, stále mu dáváme zpětnou vazbu
- první měsíc bereme jako zkušební dobu, kdy se dobrovolníka ptáme, zda se mu to pořád líbí a chce zůstat nebo že může kdykoli skončit
- i my se díváme na to, jestli si ho chceme nechat a jak se vyvíjí vztah k Ángelovi
- po 1 měsíci dobrovolník zůstává, požadujeme celkem aspoň 6 měsíční závazek, dle doporučení Son Rise Programu kvůli vybudování hlubokého vztahu
- i potom dostává dobrovolník zpětnou vazbu a může se na cokoli zeptat, ale snižujeme frekvenci, takže pak už ne při každé návštěvě (ale ptáme se aspoň - jak ses cítil, jaké to bylo), ale jednou týdně, pak ob týden atd.
- u zkušených dobrovolníků (např na fotkách jsou naše současné aktivní dobrovolnice a všechny jsou s námi 1-3 roky) dáváme zpětnou vazbu jen občas
- jednou měsíčně děláme týmové schůzky se všemi našimi dobrovolníky, kde školíme, co je zrovna potřeba
- dobrovolníci nás můžou poprosit o exta rozhovor/schůzku, když chtějí něco probrat. Kromě otázek k chování v pokojíčku s námi někdy rozebírají situace v práci, partnerském či osobním životě, čím zrovna procházejí, co to v nich vyvolává... Může to být něco, co se vynoří během hry s Ángelem (neumím projevit emoce, stydím se, nevěřím si..) nebo cokoli ze života. Naším cílem je, aby každý z nás, kdo s Ángelem je, byl plně přítomný, pozitivně naladěný a plný energie a když to nejde (protože mám třeba zrovna problém v práci nebo s partnerem), nabízíme to probrat, dáváme otázky, aby si dobrovolník sám našel, co se děje, jaká má v sobě přesvědčení a zda mu slouží, příp jaká nová přesvědčení si chce osvojit.

Dobrovolníci jsou naši andělé a stávají se součástí naší rodiny. Milujeme je my i Ángel. Často zůstávájí déle než 6 měsíců nebo na chvíli přeruší a vrací se. I když už k nám nechodí pravidelně, mají u nás dveře otevřené, někdy Ángelka hlídají nebo přijdou na návštěvu.

Hodně štěstí a dejte vědět, pokud máte nějaké otázky.

Jak má vypadat herna dle Son Rise Programu®?

Herna má být klidná místnost nebo klidná část místnosti. Raun dělal Son Rise Program® s maminkou v koupelně, mnoho lidí - když nemají nějaký extra pokoj nebo dětský pokoj - využívají ložnici, dá se využít i obývák. Podstatné je odstranit vše, co může rozptylovat, všechny hračky, předměty, obrázky, dekorace, květiny, ideální je co nejjednodušší místnost. V herně má být ideálně zrcadlo a nahoře na poličkách nějaké hračky. Podstatné je začít. Pokud není prostor ideální, tak to nevadí. Nejdůležitější věcí v místnosti jsme totiž tak jako tak my - osoba, která tam s dítětem je. My jsme milující, zábavní, plní nadšení a energie, plně se zajímáme o dítě a oslavujeme jeho oční kontakt a jakoukoli komunikaci, kterou zachytíme.

Jak sháníte dobrovolníky? Nikoho nemůžeme najít.

Když jsme se Son Rise Programem® začínali, celou část ohledně dobrovolníků jsme úplně vypustili. Nevěřili jsme, že bychom někoho sehnali, nevěřili jsme, že vůbec existují lidé, kteří by chodili zdarma – rádi – dobrovolně za naším synem s autismem. Ten v tu dobu nemluvil, když nebylo hned po jeho, tak se vztekal a měl záchvaty, běhal, skákal, křičel nebo spíš vřeštěl atd. Až pak na školení v Americe jsme úplně změnili názor, jednak jsme pochopili, že ve dvou nejsme schopni tak intenzivně program provádět, jednak že každý dobrovolník je jiný, a tak se Ángel pomalu a bezpečně seznamuje se světem venku, a třešničkou na dortu bylo to, že jsme tam několik dobrovolníků potkali a všichni o "svých" dětech jen básnili.

Takže to nejdůležitější je věřit, že dobrovolníci existují. A nejen že existují, ale dokonce chtějí přijít právě do naší rodiny. Dále jsme si ujasnili, že dobrovolníci přicházejí nejen dávat, ale také ve velké míře dostávají – např. kontakt s naprosto autentickou osobou nebo impulsy pro seberozvoj. Vyrobili jsme letáčky a vyvěsili je na autobusových zastávkách, v alternativnějších restauracích, obchodech, knihkupectví, psali jsme článek do místního časopisu... Nic takového už neděláme, protože z těchto aktivit nám nevzešel ani jeden dobrovolník. Téměř všichni naši dobrovolníci přišli přes www.dobrovolnik.cz, vřele doporučujeme! Zadali jsme tam dle jejich struktury inzerátek a po nějaké době jsme ho vždy zadali znovu, protože tam stále lidé dávají nabídky, takže po čase náš inzerát vždy propadl dolů. V jeden týden nám tenkrát přišly 2 dobrovolnice (a jsou s námi i nyní), po 2 měsícich přišla třetí, za dalších pár měsíců další. Před létem jsme se dostali pouze na 2 a od podzimu zas přišly další. Prostě nejdůležitější je podle nás dobře si nastavit mysl – vyčistit si vnitřní bloky a pochybnosti, a pak očekávat, že každou chvíli přijdou. Hodně štěstí!

Mám zájem o dobrovolnictví.
Můžu chodit jednou týdně na hodinu až dvě?

Vážíme si Vašeho zájmu o dobrovolnictví. Dle programu SRP* se doporučuje, aby dobrovolník docházel za Ángelem 2krát týdně na 2 hodiny po dobu minimálně 6 měsíců. Je to důležité pro vytvoření hlubokého vztahu. Těmito doporučeními se řídíme u všech našich dobrovolníků a skutečně vidíme, jak se mezi Ángelem a každým dobrovolníkem rychle buduje krásný a hluboký vztah. Hledáme nové dobrovolníky, ale prosíme všechny o dodržování minimálně půlroční frekvence 2x týdně 2 hodiny, protože chceme pro Ángela vytvořit co nejlepší podmínky pro jeho rozvoj.

* Son Rise Program®

© 2024 Barbora a Ernesto Chuecos		Najdete nás na Facebooku

AKTUÁLNĚ: Přivítáme rádi nové dobrovolníky

Dana aneb dobrovolníci = poklad největší kamarády)

Dobrovolnictví je sexy (aneb hledáme pro Ángela nové kamarády)

Když je dobrovolnice tak úžasná, že si ji přibalíte na dovolenou

Hledáme nové dobrovolníky

Chcete se stát dobrovolníkem?

Jak se stát dobrovolníkem?

Do dobrovolníků určitě NEJDU!

Naši dobrovolníci

Rádi bychom vám naše dobrovolníky představili:

Dobrovolníci, kteří v současné době s Ángelkem aktivně pracují v pokojíčku:

Hanka

Eirini

Rozárka

Anička

Barča

Bára

Dia

Dana

Ivana

Katka

Jirka