Škola

4/2018: Ángel se chtěl učit na kytaru

Toto by mohly být normální fotky o tom, jak táta učí svého syna na kytaru. Pro nás je to celé ale velmi speciální, protože Ángel sám (poprvé) řekl, že se chce učit a nechal si něco vysvětlit.

Trvalo to asi 15 minut, což je u Ángela fakt hooooodně a pocta tatínkovi, že dokázal celou dobu udržet zájem a legraci.

4/2018: Jak jsme slavili Velikonoce

Tyto Velikonoce byly Ángelovy “nejvelikonočtější”.
Zapojil se do zdobení vajíček, takže jsme vajíčka malovali všichni.
Pustili jsme se také do tradičního pečení perníčků a vymyslel, že uděláme velikonoční muffiny = muffin + červená poleva + marcipánové ozdobičky.

Chtěl i pomlázku, ale na Velikonoční pondělí odmítnul někoho vyplácat :-), spíš si s ní hrál jako s nějakou hračkou, běhal s ní a mával, prostě klasická Ángelova kreativita.

2/2018: Jak se Ángel (ne)orientuje

Ángel se stále moc neorientuje v prostoru.
Dříve to bylo mnohem horší, všude venku jsme ho bedlivě hlídali, protože byl schopen v cuku letu změnit směr a jít někam jinam. Jednou se nám takhle ztratil v supermarketu a byla to perná chvilka... našli jsme ho úplně jinde, u jiných regálů.
Takže od té doby, co mluví, stále vymýšlíme různé hry, aby si upevnil svoje jméno a adresu a celkově aby věděl, kde je. Pletou se mu názvy zemí i měst... náš dům oslovuje jménem našeho městečka, prostě má v tom všem trochu hokej.
V poslední době miluje aplikaci Google Earth a kromě zkoumání celého světa taky s tatínkem studují zeshora náš dům, naši ulici, jak se k nám dostat z autobusové zastávky apod. Tak snad mu časem vykrystalizuje, jak to všechno je...
Na videu je kromě jiného vidět, jak doma přeskakujeme mezi češtinou a španělštinou.

11/2017: Ángel je fascinován písmeny a začíná číst

Že je Ángelito fascinován písmeny a slovy, je slabý výraz. Je to teď většinou první a poslední téma dne. Píše s námi i sám. Třeba: “TAŤYNK... MAMYNKA...” A my si (nejen) toho vážíme.



Jeho první přečtený nápis venku byl: Zákaz rybolovu. To, když jsme šli na procházku k našemu oblíbenému rybníku. Nějak jsme asi doufali, že bude jednou číst a psát, ale neřešili jsme kdy - byly jiné priority:
Aby byl šťastný, aby věděl, že ho máme rádi, aby se hodně smál a radoval, abychom s ním měli vztah, to bylo vždy důležitější. Takže kdyby četl a psal vůbec někdy, to by byl velký úspěch. A první krůčky jsou tu dřív, než jsme čekali.



Na školení nás učili mít pro naše děti ty největší a nejtroufalejší sny a věřit v zázraky. A zároveň se na to neupínat a být šťastný už teď. Ne až se bude míň vztekat. Ne až řekne první slova. Ne až napíše první písmenka. Ne až mě obejme. Ne až mi řekne, že mě má rád. Ne až bude mít první kamarády. Prostě být šťastný teď, se vším, co zrovna je. Milovat ho teď, takového jaký je. I když všude plivá. Vráží do lidí. Hrozně křičí. Nespolupracuje. Všechno vyleje. Všude zhasne... Učí nás milovat a žít šťastný život.

A že začíná číst a psát, z toho máme samozřejmě velkou radost, a on snad ještě větší, jak ho to baví.

11/2017: Ángelek a písmenka na Krétě

09/2017: Ángel napsal první slova


Úplně první věta byla "Co to říkáš"... za chvíli napsal do srdíčka svoje jméno a připsal "maminka", to už jsem se nadnášela... a pecku tomu dal, když napsal Hornbach.



Soustředil se o 106 a vykazoval ohromnou trpělivost (podotýkám, že před pár lety byl tak hyperaktivní, že jsem si ani vlastně neuměla pořádně představit, že bude jednou v klidu chvíli sedět, natož psát).

O písmenka a čísla se začal zajímat před dvěma lety, hrál si s nimi (ze dřeva), různě je řadil a skládal.

Pak dostal od babičky Slabikář včelky Máji a chtěl ho číst pořád dokola, pamatoval si pasáže zpaměti a začal písmena i čísla psát. Nevíme, jestli je opravdu vnímal, působilo to hodně mechanicky. Byl tím úplně posedlý a trvalo to dny a týdny.

Pak to najednou odeznělo a nechtěl se tomu věnovat vůbec. A zase se to po čase vrátilo. Takhle párkrát dokola.

Jak teď začal školní rok, tak si hodně povídáme o škole a jak je paráda se učit nové věci... Několikrát jsem se pokoušela hravou formou přitáhnout jeho pozornost k psaní nebo malování, ale Ángel o to nestál, dokonce mi řekl: "Já nechci malovat písmenka, já chci jenom malovat čárky." A maloval čárky jak o život, na malé papírky i na velké. A taky ho bavilo ořezávat tužky. Tak jsme ho pořád chválili, jak krásně ořezává a maluje ty čárky... Sem tam jsem mu přečetla pohádku o Krtkovi. No a dnes tohle nadělení. To bylo poprvé, co sám něco smysluplného napsal.

Možná bych se neměla tak divit, ale pořád mě fascinuje, jak se Ángel vyvíjí. Někdy to vypadá, že stojí na místě nebo dělá krok dopředu a pak zas dozadu, ale přitom jde stále nějakým záhadným skokovým způsobem pořád dál. Jednou jsem o nás na fb četla, že jsme tvrdili, že zázraky se dějí a že se přitom nedějí, protože má Ángel stále stejnou diagnózu - ale víte co? Je to úhel pohledu. Protože pro mě je to zázrak za zázrakem! Co už všechno Ángel zvládnul vzhledem k jeho startovací čáře... to se před ním prostě klaním a každý den děkuju, že si nás vybral za rodiče a můžeme jít tu Cestu s ním.

06/2017: Školní rok 2016/2107

Ángelova POPRVÉ v tomto školním roce aneb moc děkujeme panu řediteli Zimčíkovi a ZŠ Březová, že můžeme Ángelka učit doma.

POPRVÉ vystřihoval.
POPRVÉ složil puzzle.
POPRVÉ vykrajoval perníčky a dal plech do trouby.
POPRVÉ rozpustil čokoládu a natřel ji na dort.
POPRVÉ rozklepnul vajíčka, umíchal je, připravil na stůl a každému z nás nandal.
POPRVÉ nakreslil domeček, sněhuláka, slunce, mraky, letadlo, pavouka, metro atd.
POPRVÉ pomohl stavět sněhuláka a ozdobil pomeranč hřebíčky.
POPRVÉ řezal pilkou dřevo.
POPRVÉ si při cestování nosil batoh a kufřík.
POPRVÉ poznal, jakým písmenem začíná určité slovo.
A mnoho dalších POPRVÉ... před rokem byla tohle všechno utopie.

Máme doma šťastné a veselé dítě, které se víc zajímá o lidi, děti a svět okolo a které se rádo učí. (Nedávno se naučil říct slovo Venezuela a kabriolet tak, že za mnou několikrát denně po dobu asi týdne chodil, zíral na pusu a nechal si to slabikovat.)

Celkově udělal Ángel v tomto školním roce obrovský pokrok, výrazně se posunul ve všech oblastech, je víc přítomný, víc spolupracuje.

Jsme velmi vděční za domácí vzdělávání, které nám (rodičům a dobrovolníkům) umožňuje pracovat s ním dle jeho tempa, zájmů a motivace, a v momentech jeho pozornosti, navíc v klidném a pozitivním prostředí domova. K učení přistupujeme hravě a kreativně, což ho baví a chce se dozvídat víc.

I venku vše zvládá lépe, včetně výletů, a umí i víc pracovat se strachem, např. nedávno přespal v 9 metrech v domečku na stromě, čehož se nejdřív hodně bál.

"Škola na konci světa" nám spadla z nebe – děkujeme moc a těšíme se na další školní rok.



Další videa ohledně školy najdete na youtube kanálu Autismus jako dar

12/2016: Jak Ángelka baví učit se

Ángelek má teď nějaké skokové období. Po roční pauze se opět vrhnul na psaní písmen a čísel, teď k tomu ještě přidal znaménka jako pomlčka, plus apod. Během roku jsme mu víckrát nabízeli jeho oblíbený slabikář s včelkou Májou nebo dřevěná písmenka, s kterými jsme si dříve hráli, ale nejevil žádný zájem. Nyní bere papír za papírem nebo používá tabuli a píše nebo maluje jak o život.




I s malováním zažíváme velký posun. Zhruba rok a půl jsme s našimi dobrovolníky malovali, příp. vystřihovali stovky duh a zoubků. A teď nás Ángelek překvapil. Sám (!) namaloval a vystříhnul několik perníčkových panáčků, sám namaloval duhu, zub ne s 2, ale 3 kořeny (dříve vždy trval na 2 kořenech) a úplně nás ohromil svíčkou s hvězdičkami. Víckrát denně vykřikuje, že se chce učit.



Také stále pečeme perníčky. Na rozdíl od loňska teď Ángel perníčky vykrajuje pomocí formiček sám, dává je na plech a pak plech i sám do trouby. A ještě perníčky využíváme na matematiku - kolik jich dáme na plech vedle sebe, kolik dostane tatínek, maminka atd.

Máme radost, jak se Ángel posouvá, a ještě větší z toho, že ho to všechno baví.

09/2016: Ángel v domácím vzdělávání v 1. třídě

Ángelek je prvňáčkem. Děkujeme moc Základní škole Březová, že nám umožňuje vzdělávat Ángela doma, čímž můžeme intenzivně pokračovat se Son Rise programem. Byli jsme ve škole první školní den, popovídali jsme si s panem ředitelem a paní učitelkou, dostali jsme učebnice a Ángelovi z celé návštěvy asi nejvíc učarovalo dětské hřiště před školou. :-)

Školka

Školka


Chtěli jsme dát Ángela do školky od 3 let, jak je to běžné. Vnímali jsme ovšem, že je pomalejší než ostatní děti. Stále používal plínky, byl silně fixován na rodiče (obzvlášť na mámu), špatně komunikoval, což jsme si vysvětlovali dvojjazyčným prostředím. Našli jsme skvělou a  vlídnou školku, na kterou jsme ho mohli navykat postupně, protože jsme se dohodli, že jedno odpoledne v týdnu tam chodil s tátou a jedno s mámou, vždy na pár hodin. Po 4 měsících jsme ovšem viděli my i paní ředitelka, že na školku ještě není zralý. S dětmi nejen že nekomunikoval, ani si nehrál, spíše je ignoroval a dokonce téměř vždy vyhledával místo, kde žádné děti nebyly. Přestože se s učitelkami vídal opakovaně, ani s nimi nenavázal žádný kontakt. Rozhodli jsme se tedy rok počkat. Ve 4 letech už jsme tušili, že má autismus, a protože za ten rok velký pokrok neudělal, nechali jsme si ho i nadále doma.

Do školky nastoupil tedy až v 5 letech, od září 2013. Našli jsme skvělou školku (MŠ Duha www.skolkaduha.cz) se speciální autistickou třídou s malým počtem dětí a vícero pedagogy, kde má každé dítě individuální plán. Od začátku máme výborný pocit ze všech lidí, s kterými přichází Ángel do kontaktu, školka i třída jsou vedeny profesionálně a zároveň velmi lidsky. Školka je nám také sympatická svou otevřeností. Sami se začali zajímat o SRP* a nabídli nám přístup SRP* při individuální činnosti se speciální pedagožkou, což velmi vítáme a oceňujeme. Dokonce pozvali do školky na interní přednášku Lindu Cecavovou, českou specialistku na SRP* (www.srp-terapeut.cz) a uspořádali setkání zájemců o tuto metodu. Se školkou jsme v kontaktu a konzultujeme různé činnosti a možnosti Ángelova rozvoje. Máme radost, že se zde nabízí také pravidelná canisterapie a hipoterapie, navíc také využíváme možnost individuální muzikoterapie.

Ángel chodí do školky jen dopoledne, abychom se odpoledne/večer mohli věnovat SRP*. Zakladatelé metody SRP* sice doporučují, aby děti do školky/školy vůbec nechodili, obzvlášť na začátku praktikování SRP*, ale my máme dobrý pocit z propojení právě této unikátní školky a našeho SRP*.

* Son Rise Program®

Son Rise Program® herna ve školce

Máme velkou radost, že v naší školce (Duha) jsou tak vstřícní, flexibilní a otevření novým přístupům! Od září totiž zřídili samostatnou hernu SRP* a budou tam s Ángelem (a dalšími pár dětmi) pracovat. Možná se jedná o světový unikát - v Americe jsme neslyšeli, že by někde ve státní školce byli vůči SRP* tak vstřícní. Děkujeme!

Skolkaduha.cz/sonrise

* Son Rise Program®

Canisterapie ve školce Duha

Mým velkým přáním bylo trávit víc času se "speciálními" dětmi - a mám štěstí: kromě Klokánku teď chodíme s Brusinkou do dvou tříd ve školce Duha. V těchto třídách jsou děti s autismem a dalšími poruchami. A je to nádhera! Brusinka je profík. Když je potřeba, tak chodí dokola, jindy běhá, nebo leží, aby ji děti mohly hladit nebo si rády prohlíží její zuby a drápy. Chvílemi jen leží a vyčkává - to když s ní dané dítě nijak interaktovat nechce a já se mu věnuji v tom, co ho zrovna baví, např. se k němu přidávám, když si čte knížku, nebo s ním lezu po zemi nebo skáču nebo se honíme. Ideálně se to snažím propojit s "psím" tématem, třeba v knížce upozorním na obrázek psa, při honění štěkám a dělám, že já jsem pes... Buď přichází jedno dítě nebo dvě, vyjímečně i víc. Ve školce jsme se domluvily, že žádné dítě nenutime a když chce odejít třeba už po chvilce, tak může. Děje se to i naopak: někdy děti přiběhnou do herny dřív, než jsou na řadě, nebo nechtějí odejít. Musím říct, že každý chlapeček i holčička mě naprosto uchvacuje a bere za srdce. Jak je každý jiný, přistupuji k dětem individuálně a sleduji, co je bavi. Díky přítomnosti Brusinky se s dětmi dostávám docela rychle do kvalitního kontaktu, kdy se na sebe díváme, nebo mě třeba vezmou za ruku, dovolí mi je lechtat nebo se jich nějak dotýkat ("Pejsek tě chce chytit!" Nebo: "Pozor! Brusinka tě chce škrábat, chytit apod.") Některé děti Brusinku hladí, ne všechny a ne vždy, nechávám tomu spontánní průběh, jen je vyzývám, povzbuzuji a chválím. Nejdojemnější jsou pro mě ty děti, které se Brusinky při prvním setkáni více či méně bály, nejen že si ji nechtěly pohladit, ale ani nechtěly do její blízkosti, a teď se na ni těší, smějí, už si ji nedrží od těla, i si ji pohladí. Největší pokrok udělal jeden chlapeček, který se nejdřív Brusinky tak bál, že nechtěl k Brusince vůbec. Před rokem u nás byl s rodiči na návštěvě a bál se Brusinky i přes sklo dveří, když ona byla venku. Skoro jsem nemohla uvěřit, když jednou přišel s paní učitelkou do třídy. Věděla jsem, že u něho je to ohromný krok dopředu. Paní učitelky se držel jak klíště, a když se Brusinka přiblížila, lekal se a ještě víc se k učitelce tisknul. Opakovala jsem mu a ukazovala, že Brusinku držím na vodítku a že k němu nemůže. Úplně mě ohromil, když již na prvním setkání hodil Brusince pár piškotů. Ovšem na třetím setkání byl celkově mnohem klidnější a víc v pohodě, s piškoty pokračoval bez problémů, ale dokonce se Brusinky párkrát dotknul a kraťoučce ji i pohladil.



S Brusinkou odcházíme vždy úplně spokojené a naplněné, Brusinka doslova, protože piškoty miluje. Je to pro nás velká radost, že se s dětmi můžeme takhle potkávat.

Eurytmie

Eurytmie nás fascinuje. K manželovi se dostala již před více než 20 lety ve Venezule, někdo mu ji doporučil, a pořídil si knihu. Ke mně přišla až před nedávnem přes waldorfskou pedagogiku. Když jsme byli ve waldorfských školách na dnech otevřených dveří, náš zájem o eurytmii stále rostl, takže jsme vyhledali veřejný kurs pro dospělé. Není nad vlastní prožitek. Spojení pohybu, rytmu a slov bylo okouzlující a povznášející. Po skončení jsme měli chuť si popovídat s Hanou Giteva, která hodinu vedla, a poděkovat jí za krásný zážitek.

A najednou jsme se dozvěděli, že se eurytmie dá použít i individuálně a u dětí s různými handicapy! Takže k paní Giteva docházíme s Ángelkem na individuální hodiny a pak cvičíme doma.



Ze začátku to vypadalo dost zoufale, Ángel nechtěl vůbec spolupracovat. Ale pomalinku, krůček za krůčkem, dělal Ángel pokroky a do života jsme zařadili rituálek před spaním a potkáváme se s medvídkem (brum brum), kočičkou (mňau) a sovičkou (hůůů). Cvičení postupně rozvíjíme a rozšiřujeme a máme z něj všichni dobrý pocit. Nejde "jen" o nějaké cvičení či hezký rituál před spaním - eurytmie totiž vychází z celistvé znalosti člověka (antroposofie) a má hluboký smysl a léčivý efekt.

Poprosili jsme o pár slov přímo Hanu Giteva

"Za každým obrazem zvířátka tak probouzíme vědomí zvuku a pohybu pro jednotlivé hlásky. Medvídek svým brumláním otevírá zážitek pro hlásku B. Hlásku, která utváří svým pohybem vědomí vlastní hranice, pomáhá utváření ochranné schrány pro lidskou duši. Velmi vhodné pro děti, které tuto hranici hledají nebo ji mají narušenou vzhledem k traumatu porodu nebo nerovnováhy vývoje v raném dětství. Kočička pak svým mňoukáním probouzí cit pro hlásku M, kde přes pohyb hlubokého vcítění se, otevíráme vědomí probouzení vlastní aktivity k činnosti a kde se náš pohyb hluboce spojuje s kvalitou tepla. Sova pak svým houkáním naladí na hlásku U, která ve svém prožitku přes pohyb pomáhá naší duši hledat harmoničtější vztah těla a duše. Hláska umocňující kvalitu inkarnace do fyzického těla.

U dětí s autismem, kde nejsou plně rozvinuty síly nápodoby, jsou cvičení prováděna rodiči a postupem času získávají děti sílu samostatného utváření gest. Je zde však třeba trpělivosti, radosti z každého malého krůčku a víry, že vývoj dítěte může postupem času najít svou harmonickou polohu. Eurytmie je tak u těchto dětí rituálem, který je provází v různých rytmických intervalech delší čas a snaží se probudit síly pro vlastní aktivní vztah ke světu a vstoupit do sil, které spoluvytvářejí živý vztah k sobě samému i ke svému okolí. Cvičení jsou vybírána individuálně dle potřeb dítěte a dospělého.

V Čechách je metoda léčebné eurytmie ve svých počátcích, v rámci antroposofické medicíny se v zahraničí praktikuje jako jeden z hlavních terapeutických přístupů v klinikách, v oblasti speciální pedagogiky a v privátních ordinacích."

Více na:

V ČEŠTINĚ
www.eurytmie.cz/co-je-eurytmie/oblasti-pusobeni/terapeuticka/

V NĚMČINĚ
www.heileurythmie-medsektion.net/de
www.berufsverband-heileurythmie.de

V ANGLIČTINĚ
www.eurythmy.org.uk

Kontakt na paní Giteva: hana.giteva@eurytmie.cz