Canisterapie a Ángel

(04/2015)

Spolu s Ángelovým celkovým vývojem se mění i jeho vztah ke psům. Prošel si obdobím, kdy se kromě naší Brusinky bál všech ostatních psů, chytal nás za ruku nebo se za nás schovával a neustále se ubezpečoval: "Tenhle pejsek s námi nemůže jít domů." Bál se i pejska ve školce na canisterapii, přitom to byl také světlý retriever, tak jsme ve školce nakonec poprosili, aby na canisterapii nemusel, když nebude chtít (což bylo vždy). Po pár měsících se vše ve školce i venku uklidnilo a úměrně tomu rostl zájem o Brusinku. Ángelek se s ní mazlil, dokonce s ní chtěl být sám a začal se s ní zavírat do předsíně. Byli spolu na pelíšku i 20-30 minut, v klidu a tichu, a potom byl Ángel vždy maximálně spokojený. Začal ji občas vodit na vodítku venku a také jí teď večer často dává najíst, dokonce i s povelem: "Brusinko, můžeš!" Je to proces, jako skoro u všeho, někdy 2 kroky dopředu a jeden zpátky, někdy 1 dopředu a 2 zpátky." Takže na otázku: "Chceš dát Brusince papání?" ze začátku vůbec nereagoval nebo řekl, příp. křičel "Ne!". Pak třeba jednou z deseti pokusů zareagoval a nakrmil ji. Teď už ji večer krmí většinou on.

Ve školce se i nadále canisterapie neúčastní, protože nechce. Trochu se ale změnila situace a canisterapii jsem u nich začala dělat já s naší Brusinkou, takže se ani nedivím, že ho to vůbec neláká, když nás má doma.

(06/2014)


Ángel vyrůstá s naší labradorkou Brusinkou, která má od malička canisterapeutické zkoušky. Chodila se mnou nejdříve do jednoho domova seniorů a do našeho místního Klokánka, po narození Ángela chodíme už jen do Klokánka. Člověk neplánuje, že se mu narodí dítě s autismem, ale teď se to hezky hodí, že máme Brusinku doma :-) Jak známo, canisterapie je při autismu velmi prospěšná. (Ángel má canisterapii i jednou týdně ve školce.)

Až do nedávna Ángel Brusinku naprosto ignoroval. Jakákoli snaha vtáhnout ho do nějaké hry nebo hlazení selhávala. Brusinka byla ovšem úžasná pomocnice při komunikaci, hlavně když se Ángel zaseknul a něco nechtěl dělat (což bylo často), např. když Ángel nechtěl jít za žádnou cenu ven, tak jsem ho přestala přemlouvat a vysvětlovat, proč je to dobré, ale jako by jsem se zlobila na Brusinku: "Brusinko, tak takhle to opravdu nejde! Nemůžeš být pořád jenom doma, musíš taky ven, dáme obojek a vodítko a jdeme". A Ángel stál najednou vedle mě. Nebo venku na ulici, když ignoroval auta a provoz na silnici: "Brusinko, pojď na chodník! Nemůžeš chodit takhle po silnici, mohlo by jet auto a mohlo by se ti něco stát, tady na chodníku jsi v bezpečí." A Ángel přestal protestovat a chytnul mě za ruku.

Před časem se vše úplně otočilo a Ángelek je z Brusinky unešený. Skoro až moc, protože na ni sedá jako na koníčka, různě na ní polehává a tahá ji - ale Brusinka je neuvěřitelně trpělivá, asi i zvyklá za ta léta z Klokánku, a jen málokdy se mu nechce věnovat. Ángel dokonce už umí říct její jméno a povídá o ní nebo jí dává povely, resp. snaží se, protože jeho řeč není ještě úplně rozvinuta. Také nám stále slouží na vysvětlení a pochopení různých situací, třeba když Ángel nechce do postele, tak se loučíme s Brusinkou ("Brusinko, já vím, že by sis chtěla ještě hrát, ale už je pozdě, podívej, jaká je venku tma, už musíš jít spinkat"), dáváme jí dobrou noc a Ángel jako by mnohem lépe chápal, že musí jít spát také. To samé ráno, Brusinka dává záminku rozhovoru při setkání (Ángel většinou sám od sebe nezdraví): "Dobré ráno, Brusinko, jak pak ses vyspinkala?" Nějakou dobu to vypadalo, že si Ángel ani nevšímá toho, co děláme, ale před nedávnem se začal aspoň občas přidávat taky a začal ji zdravit. Hlavně ale lépe reaguje, když ho my ráno zdravíme a ptáme se, jak se vyspal.

Brusinka je prostě náš velký pomocník a je navíc krásné pozorovat, jak se mezi ní a Ángelem buduje láskyplnější a hlubší vztah.

Náš článek: Canisterapeutka Brusinka (se svatozáří)

Canisterapie

Brusinka ve školním roce 2016/2017 (07/2017)

Brusinka má za sebou další canisterapeutický rok.

Do školky k dětem s autismem chodíme každý čtvrtek a za tu dobu bylo opět mnoho krásných až magických momentů. Některé z těchto dětí se dříve Brusinky nedotkly, nešly do její blízkosti nebo nevešly dokonce ani do místnosti. Paní učitelky říkají, že některé děti se o Brusinku zajímají i ve dnech, kdy nechodíme, a nosí kartičky s obrázkem pejska.

Na jednom z posledních setkání si začal někdo sám sundávat botičky i ponožky a dal si nožičky na Brusi, přidávaly se další a pak jsme tam seděly v klidu v takové skoro posvátné atmosféře.

Předtím děti Brusinku hladily nebo masírovaly, vodily ji na vodítkách a na konci jako vždy dávaly pamlsky. Loučili jsme se opět pohlazením.

Tyhle všechny děti jsou tak krásné... Tolik křehkosti, citlivosti, spontánnosti. A kontakt snad s celým vesmírem. Jaké pro nás mají poselství? Co nám přišly ukázat? Co nás přišly naučit? Co máme změnit? A jak je co nejlépe podpořit v jejich růstu a štěstí?

P.S. Brusinka půjde jednou rovnou do nebe. Canisterapii dělá od štěněte, teď jí bude 12. Je ztělesněná láska a trpělivost. Od dětí by si nechala líbit snad úplně všechno a vydá ze sebe veškerou energii, doma sebou pak plácne na pelíšek a zbytek dne prospí. Přitom když vyrážíme a beru do ruky canisterapeutickou tašku, stojí hned u dveří a vrtí ocasem.

Canisterapie ve školce Duha (04/2015)

Mým velkým přáním bylo trávit víc času se "speciálními" dětmi - a mám štěstí: kromě Klokánku teď chodíme s Brusinkou do dvou tříd ve školce Duha. V těchto třídách jsou děti s autismem a dalšími poruchami. A je to nádhera! Brusinka je profík. Když je potřeba, tak chodí dokola, jindy běhá, nebo leží, aby ji děti mohly hladit nebo si rády prohlíží její zuby a drápy. Chvílemi jen leží a vyčkává - to když s ní dané dítě nijak interaktovat nechce a já se mu věnuji v tom, co ho zrovna baví, např. se k němu přidávám, když si čte knížku, nebo s ním lezu po zemi nebo skáču nebo se honíme. Ideálně se to snažím propojit s "psím" tématem, třeba v knížce upozorním na obrázek psa, při honění štěkám a dělám, že já jsem pes... Buď přichází jedno dítě nebo dvě, vyjímečně i víc. Ve školce jsme se domluvily, že žádné dítě nenutime a když chce odejít třeba už po chvilce, tak může. Děje se to i naopak: někdy děti přiběhnou do herny dřív, než jsou na řadě, nebo nechtějí odejít. Musím říct, že každý chlapeček i holčička mě naprosto uchvacuje a bere za srdce. Jak je každý jiný, přistupuji k dětem individuálně a sleduji, co je bavi. Díky přítomnosti Brusinky se s dětmi dostávám docela rychle do kvalitního kontaktu, kdy se na sebe díváme, nebo mě třeba vezmou za ruku, dovolí mi je lechtat nebo se jich nějak dotýkat ("Pejsek tě chce chytit!" Nebo: "Pozor! Brusinka tě chce škrábat, chytit apod.") Některé děti Brusinku hladí, ne všechny a ne vždy, nechávám tomu spontánní průběh, jen je vyzývám, povzbuzuji a chválím. Nejdojemnější jsou pro mě ty děti, které se Brusinky při prvním setkáni více či méně bály, nejen že si ji nechtěly pohladit, ale ani nechtěly do její blízkosti, a teď se na ni těší, smějí, už si ji nedrží od těla, i si ji pohladí. Největší pokrok udělal jeden chlapeček, který se nejdřív Brusinky tak bál, že nechtěl k Brusince vůbec. Před rokem u nás byl s rodiči na návštěvě a bál se Brusinky i přes sklo dveří, když ona byla venku. Skoro jsem nemohla uvěřit, když jednou přišel s paní učitelkou do třídy. Věděla jsem, že u něho je to ohromný krok dopředu. Paní učitelky se držel jak klíště, a když se Brusinka přiblížila, lekal se a ještě víc se k učitelce tisknul. Opakovala jsem mu a ukazovala, že Brusinku držím na vodítku a že k němu nemůže. Úplně mě ohromil, když již na prvním setkání hodil Brusince pár piškotů. Ovšem na třetím setkání byl celkově mnohem klidnější a víc v pohodě, s piškoty pokračoval bez problémů, ale dokonce se Brusinky párkrát dotknul a kraťoučce ji i pohladil.

S Brusinkou odcházíme vždy úplně spokojené a naplněné, Brusinka doslova, protože piškoty miluje. Je to pro nás velká radost, že se s dětmi můžeme takhle potkávat.

Náš článek: Canisterapeutka Brusinka (se svatozáří)