Aktuality

Sledujte naše aktuality a inspiraci
na facebooku

11/2018: Tip na knihu: Můj syn není Rain Man

“Můj syn je zázrak. Je to můj zázrak...
Chtěl bych, aby lidé uviděli toho úžasného kluka, který někde uvnitř čeká, aby mohl zazářit...
Někdy přece stačí jen to, že jsme...
Nechci, aby to byl příběh o autismu. Chci, aby to byl příběh o malém chlapci, který má autismus - a to je rozdíl...”

“Chtěl bych s tebou dvakrát procestovat svět. Jednou abych ho viděl.
A podruhé, abych ho viděl tvýma očima.”

Citace z knihy Můj syn není Rain Man od Johna Williamse.

Nádhera, co chytá za srdce. Spousta lásky a dojemnosti. Historky, které připomínají ty naše s Ángelem. Slzy. Skoro až terapeutické a léčivé čtení...



Odkazy

11/2018: Všichni na zeměkouli jsou andělé a víly

Poté co jsem Ángelovi před spaním řekla modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku, se zadíval na naši fotku za mnou a takto ji okomentoval:

“Tady jsem andílek, protože mám na zádech hrbolky jako křídla.
A tatínek je taky anděl, protože má taky ty hrbolky.
A ty jsi víla.
Protože všichni kluci na zeměkouli jsou andělé a všechny holky jsou víly.”



Ángelovy historky

11/2018: Dva roky čteme večer stejnou knížku

Ángel čte z “Pohádek o vílách”vždy nadpis a po přečtení pak jakou pohádku budeme číst další den.
Když přečteme poslední, čte Ángel obsah a čísla stránek.
A zase od začátku.
Což o to, knížka je to nádherná, ale přece jen je spousta dalších.

Mnohokrát jsme zkoušeli navrhnout něco jiného, ale Ángel trvá na vílách. Hledali jsme aspoň jinou knížku o vílách, zda by prošla.
Když manžel přinesl poprvé do postela “Pohádky o sněžných vílách”, Ángel mohutně protestoval, že tuhle knížku nechce.
Přitom je taky o vílách, stejně velká, podobně koncipovaná, také s nádhernými obrázky.

Po určitých vyjednáváních jsme najeli na to, že když dočteme jeho tradiční pohádku, tak čtu z druhé knížky pohádku tatínkovi (Sněžné víly jsou tatínkova knížka) a Ángel taky poslouchá.
A tatínek čte Ángelovi pohádku o Malém princi ve španělštině. Některé večery se nám podaří přečíst takhle všechny 3 najednou, jindy aspoň jednu.
Po dvou letech stejných pohádek je to tedy ohromné rozšíření.

Dříve jsem snila a nemohla se dočkat momentu, až budu číst jednou dětem v posteli pohádky před spaním.
Nenapadlo by mě ovšem, že si na to počkám tolik let (první roky o to Ángel vůbec nestál, pak třeba dovolil koukat se na jednu stránku, ale nesměli jsme číst ani otáčet stránky), netušila bych, že budu číst jednou třeba i čárové kódy, název vydavatelství a jméno odpovědné a technické redaktorky... a že to bude tak dlouho jedna knížka stále dokola.

A přesto jedno velké haleluja. Je to jinak, než jsem myslela, ale zaplať pánu Bohu za to.



Ángelovy historky

11/2018: Příští měsíční setkání se uskuteční ve středu 14. 11. od 18 do 20 hod.

Hlavní téma: Odkud se bere naše nadšení

Hostem bude Petra Fridrichová, instruktorka jógy pro děti se speciálními potřebami a nesmírně inspirativní mladá dáma se silným životním příběhem. Loni vystoupila na konferenci TEDxPragueWomen.

Jako vždy bude možnost zeptat se nás i našeho hosta na jakékoli vaše další dotazy a sdílet zkušenosti ohledně autismu a Son-Rise Programu®.
Na toto setkání jsou zvaní všichni, kdo se zajímají o autismus a Son Rise Program®, ať už rodiče, učitelé, asistenti, dobrovolníci či potenciální dobrovolníci, příbuzní dětí a lidí s autismem apod.

Setkání je určeno pouze pro dospělé (bez dětí) a nic se neplatí.
Pokud byste měli chuť přijít nebo jste chtěli více informací,
kontaktujte nás prosím e-mailem.

Těšíme se na Vás!

10/2018: Velké měsíční setkání o dobrovolnictví s AutTalk

Již několik let děláme měsíční setkání pro rodiče, učitele, dobrovolníky a kohokoli, kdo se zajímá o autismus.

Tentokrát jsme měli velké setkání spolu s organizací AutTalk, jimž děkujeme za organizaci i příjemnou spolupráci.
Hlavním tématem bylo dobrovolnictví - proč mít dobrovolníky, jak je najít, jak zaškolit, jak si je udržet.

Myslíme si, že dobrovolnictví v oblasti autismu má smysl a získávají všechny strany - ten, kdo má autismus i rodiče/rodina i dobrovolníci. A je jedno, jakou metodou pracujeme.

Kromě AutTalk patří speciální dík všem našim dobrovolníkům, kteří k nám během těch 5 let, co pracujeme s dobrovolníky, přišli - obzvlášť Míše, Juli a Ivaně, které na akci nádherně sdílely svoje zkušenosti a zodpovídaly otázky z publika. Kéž by co nejvíc rodin našlo skvělé dobrovolníky a děti tím pádem nové kamarády!



Měsíční setkání

10/2018: Ángel se zrovna naučil jezdit na kole

Ángel letos nejezdil na kole vůbec, loni asi 3x (pouze se zadními kolečky). Manžel mu teď odmontoval kolečka. Ángel se rozčiloval, padal a křičel, že ho odvezou do nemocnice... po večeři pak prohlásil, že chce na kolo a jeli s manželem asi 10 km.

Teď jezdí každý den jak o život.
A protože je jeho kole malé, koupili jsme mu nové (nejdříve opět hodně protestoval a pak byl šťastný jak blecha) - už dospěláckou velikost. Taky má nově přilbu, láhev na kolo a rukavice. Tváří se velmi důležitě :-) Jezdí o 106 a s tatínkem podnikají první výlety, už byli dokonce na cyklostezce mimo naše městečko a jezdí i večer se světly - prostě nová dobrodružství!
Další krásná lekce pro nás věřit Ángelovu potenciálu (už to totiž vypadalo, že se na kole nikdy jezdit nenaučí) a přitom respektovat jeho tempo, styl i originalitu.



Ángelovy historky

10/2018: Tři kouzelné preclíčky aneb jak se Ángel dělí o jídlo

Voní mi pod nos Ángelovy preclíčky.
“Ángelku, dal bys mi prosím tě 3 preclíčky?”
Ostře: “Nedal!”
“Dobře.” (Miluju preclíčky, takže polykám na prázdno.)
“Já se s tebou nechci rozdělit.”
“Jo, to je v pořádku, nemusíš se se mnou vždycky rozdělit.”
Za chvíli: “Maminko, já myslím, že se s tebou rozdělím.”
Natahuju ruku a dojatě říkám: “Jéé, ty jsi hodnej.”
Opět zvýšený hlas: “Já si to myslím, ale nechci se s tebou rozdělit.”
(Fíha! To mě teda překvapil takovou formulací!) “Aha, dobře, nemusíš.”
Za dalších asi 5 minut dojídá sáček, otočí se ke mně a dává mi do ruky 3 preclíčky: “Teď se s tebou, maminko, už chci rozdělit.”

Ono to možná na první pohled nevypadá, ale je to velký úspěch, protože v minulosti se nedělil o nic.



Ángelovy historky

10/2018: Proč Ángel veškeré jídlo oždibuje?

Po Ángelovi zbyde po každém jídle spousta drobků a malinkých kousků jídla, ať je to řízek, těstoviny nebo cokoli jiného.
Na lžíci nebo vidličce to vždy nějak upravuje a zarovnává. Sníst nějaké jídlo mu trvá celou věčnost.

Často jsme ho pozorovali a snažili se přijít na to, proč to dělá a co ho na tom baví.
Když jsme se ho ptali přímo, tak neodpovídal.
Až teď:
Že prý jídlo zakulacuje! Že ho nemá rád špičatý. Že by mu to nechutnalo. Že by ho to píchalo v puse a v bříšku.

Ovšem Ángel určitě není sám se zajímavými a kreativními jídelními zvyklostmi.

P.S. Zakulacuje si i pastu na kartáčku...



Ángelovy historky

10/2018: Doporučujeme knihu “Řvi potichu, brácho” od Ivony Březinové

Přečteno jedním dechem (a mnoho slz prolito).
Tak trochu terapeutické čtení (protože to připomíná tolik našich příhod). Psáno jako příběh, prý pro čtenáře od 10 let, ale spíš pro kohokoli, kdo se o autismus zajímá.

Čte to třeba Ángelova 12letá sestřenice a její 9leté sestře to předčítá její maminka (díky ní jsme se ke knížce dostali).

Ta menší prý po četbě jedné pasáže prohlásila, že je ráda, že má Ángela za bratrance, že se od něj určitě hodně naučí.

Dokonce se do knihy pustil i manžel a ten si jen tak něco v češtině nepřečte. Možná dobrý tip i pro ty, kteří mají sourozence s autismem (včetně Aspergera).



Odkazy

10/2018: Do otázek a odpovědí přibyla další otázka:
Mohou začít mluvit i starší děti nebo dospělí?

Píšete/říkáte nám, že vaše děti ještě nemluví, kdy začal mluvit Ángel a jestli mají vaše děti šanci... my si myslíme, že děti mají šanci vždycky.

Na školeních Son Rise Programu jsme slyšeli fascinující příběhy, kdy se děti s autismem rozmluvily v 10, 20 letech i později.

Tenkrát náš Ángel nemluvil a všechny tyhle příběhy nám vháněly naději a energii do žil.

Naopak jsme slyšeli třeba tvrzení, že když dítě nezačne mluvit v 4 letech (v jiných verzích v 5 letech), tak už nebude mluvit vůbec. To ovšem generuje pouze strach, zoufalost a pasivitu.

Ángel začal mluvit v 6 a teď je mu 10 a stále se jeho řeč rozvíjí. A kromě češtiny mluví i španělsky, protože na něj mluvíme oběma jazyky. O tom se nám v jeho 4 nebo 5 letech ani nezdálo.

Vzpomínám na historku ze školení v USA, kdy mladý muž (cca 30 letý) žil v ústavu, jeho matka se dozvěděla o Son Rise Programu, nastudovala ho a začala se synem dělat a nejen že po nějaké době začal mluvit!! Ale ještě začal mluvit jazykem jeho babičky, která byla mnoho let mrtvá... Zázrak??!

Na fb stránce Son Rise Programu byl nedávno uveřejněn příběh 37 letého muže, jehož slovní zásoba vzrostla za 3 měsíce praktikování Son Rise Programu z 50 slov na téměř 200 a za poslední rok došlo k pokrokům nejen v jazykové oblasti, ale také v interakci a flexibilitě.

Od jedné maminky z fb skupiny Son Rise Program (lidé, kteří prošli základním školením v USA) víme, že její syn začíná mluvit teď - v 10 letech.

Nikdy není pozdě!
Naději a víru v sobě musíme ale vydolovat nejdříve my, rodiče, abychom vytvořili našim dětem prostor... prostor pro zázraky.

Samahria - máma Rauna a spoluzakladatelka Son Rise Programu, krásná, moudrá a inspirující žena - nám řekla: “Ve vašich dětech je toho mnohem víc, než si vůbec dokážete představit, a jsou mnohem chytřejší, než si myslíte.”

Otázky a odpovědi

9/2018: Příští měsíční setkání se uskuteční v sobotu 20. 10. od 10 do 16 hod.

Hlavní téma: Setkání rodičů AutTalk

Naše říjnové setkání proběhne v rámci akce Nadačního fondu AutTalk, a proto bude mít trochu jinou podobu, místo a čas:)

Akce SETKÁNÍ RODIČŮ AutTalk se koná v sobotu 20.10. od cca 10:00 do 16:00 v prostorách Kavárny AdAstra v Podskalské ulici na Praze 2.
Tentokrát můžete přijít i s dětmi, protože na místě je možnost zajistit hlídání.

POKUD MÁTE ZÁJEM PŘIJÍT, JE NUTNÉ SE PŘIHLÁSIT PŘES EMAIL

karolina.puttova@auttalk.cz

Na akci si budeme povídat (nejen) na téma dobrovolnictví z pohledu rodiny – jak dobrovolníky hledat, co to přináší organizačně atd. Spolu s námi přijdou i někteří naši dlouholetí dobrovolníci, kteří budou sdílet své vlastní zkušenosti.

Jako vždy jsou zváni všichni, kdo se zajímají o autismus a Son-Rise Program, ať už rodiče, učitelé, asistenti, dobrovolníci či potenciální dobrovolníci, příbuzní dětí a lidí s autismem apod.

Více o akci najdete na tomto odkazu:

https://auttalk.cz/aktuality/setkani-rodicu-a-pratel-auttalk

Těšíme se na Vás!

9/2018: Článek ATYP magazínu o dobrovolnictví v oblasti autismu

Dobrovolník pro dítě s PAS je vzácný, snažíme se to změnit

Odkazy

9/2018: Ángel jde do 3. třídy

Jsme velmi spokojeni s domácím vyučováním při škole Březová, takže tady pokračujeme v další třídě. Ángel navíc stále prohlašuje: “Já nechci do školy. Mě by tam děti sežraly.” Říká, že se chce učit doma.

Velký rozdíl mezi prázdninami a školou nemáme, spíš jsme v létě jen víc venku a na výletech, a máme méně dobrovolníků, ale za to víc času s kamarády. Učení pokračuje prázdniny neprázdniny. Hlavně knížky, příběhy, pohádky, mapy, tvoření všeho druhu a malování.

Velkou událostí byla návštěva planetária.
Naše příprava trvala několik týdnů. Nejdřív viděl ve městě plakáty na film Polaris. Pak jsme domů přinesli brožurku, kterou si se zájmem prohlídnul, ale jít nikam nechtěl. Po pár dnech jsme našli na youtube krátkou ukázku, u které jásal, ale stejně říkal, že se na to podívat nepůjdeme. Po pár dalších dnech každodenního shlédnutí ukázky na youtube konečně řekl, že by chtěl jít. A byl to obrovský zážitek.



Chvílemi to bylo sice trochu mimo Ángelovu komfortní zónu: vysoká hlasitost představení, že si zakrýval uši... velká koncentrace lidí... jet na autíčkách na Marsu a Měsíci se nejdřív bál a dlouho jsme čekali, než se odhodlal to zkusit a jedině spolu.

Zůstali jsme překvapivě dlouho a nakonec trpělivě vystál frontu na projížďku po Marsu i Měsíci.
O medvědovi a tučňákovi se stále bavíme a prohlížíme obrázky, a taky o planetách, raketách, severním a jižním pólu, gravitaci.



Krásné rozšíření obzorů.
Líbilo se mu tam tak hodně, že jsme tam byli podruhé s jeho sestřenicemi, a brzy se chystáme znovu.

Nadšeně se vrháme do dalšího školního roku a těšíme se, co přinese.

Škola

9/2018: Ángel vypráví, jak se k nám dostal

“Ángelek byl dušička v nebíčku, měl křidýlka, ale ty šly pryč (se mu schovaly) a Ángelek padal z nebe pomalinku jako lísteček a spadnul na travičku, ale neumřel. A pak jsem šel k tobě do bříška.”



Ángelovy historky

8/2018: Ángel poprvé s kravatou jako pan pilot

“Jsem jako pan pilot,” Ángel září a tváří se vítězoslavně. Poprvé má kravatu, nosí ji denně a prohlíží se vždy dlouho v zrcadle. S tatínkem si hrajou na piloty.

K tomu historka před pár měsíci:
Chodíme po letišti.
Ángel: “A tamhleten pán s provázkem bude asi pan pilot.”
To říká mnohokrát. Moc nechápeme, co myslí.
Pak u babičky.
Ángel, rozzářeně, s očima upřenýma na fotku dědy: “Dědeček Jára má provázek jako pan pilot!”
Až díky dědovi jsme teda pochopili, že provázek = kravata.



Ángelovy historky

8/2018: HLEDÁME DOBROVOLNÍKY

Máte chuť poznat Ángela, magický svět autismu a chcete víc poznat sama sebe? Ozvěte se nám.

Věříme a z vlastní zkušenosti máme ověřeno, že dobrovolnictví je velká pomoc pro “auti” rodinu a zároveň velký přínos pro dobrovolníky.

Rádi vás propojíme i s jinými rodinami, ať už byste hledali určité město/část Prahy nebo třeba věk dítěte, chlapečka/holčičku atd.

Připomínáme, že přes www.dobrovolnik.cz si můžete najít dobrovolníka a naopak dobrovolník si může najít vás.

Nově je tam přímo kategorie “autismus”. Zde jsme našli většinu našich dobrovolníků a právě jsme tam dali nový inzerát (již x-tý).

Více info v sekci:
Dobrovolníci
Otázky a odpovědi

8/2018: Šok za šokem

Nejdřív ráno velká stříhací akce - nehty i vlasy zároveň. Už se tomu skoro nechce věřit, jak tohle všechno byl dřív takový veliký problém a třeba vlasy jsem mu mohla stříhat jen ve spánku.

Pak šok na našem oblíbeném koupališti - tolik lidí jsem tam nikdy nezažila a já sama chtěla utéct... Ale Ángel trval na tom, že tam půjdeme.
Jsem si říkala, že po hodině bude mít dost... byli jsme tam několik hodin až do zavíračky. Očividně si to užíval. Zpíval mi tam, dělal akrobacii s kruhem, ve vodě se potápěl, házeli jsme si s míčem, plavali.
V jednu chvíli se rozhlédl kolem sebe a s úsměvem řekl: “Dneska je to koupaliště krásně barevný.” (To si chci zapamatovat, až někde bude pro mě až moc lidí, si říct, že to je krásně barevný).
Vždy si tam dává hranolky. Dnes jsem mu to rozmlouvala, protože tam byla šílená fronta... hranolky byly a taky asi 50 minutové čekání ve frontě, kde byl v klidu, povídali jsme si, smáli se a objímali.

A pak jsme jeli ještě nakoupit a tam byla nějaká promo akce a Ángel se vrhnul do dalšího bazénu, jen tentokrát tam byly místo vody míčky, a zase dost dětí, lidí, ruch...



Ani se nedostavila žádná špatná nálada později doma (to bývalo, když už to venku zvládnul dobře, ale že toho bylo na něj moc, jsme zjistili z jeho chování později).

Takový nádherný (pozitivně) šokový den, dříve nemyslitelný. Ty hodiny a hodiny Son Rise Programu se vyplácejí...

Ángelovy historky

8/2018: Ohlédnutí za 2. třídou

Jsme velmi vděční za domácí vzdělávání, které nám umožňuje pracovat s Ángelem dle jeho tempa, zájmů a motivace, a v momentech jeho pozornosti, navíc v klidném a pozitivním prostředí.

I když se Ángelova spolupráce stále zlepšuje, přesto je náladový a je schopen učit se cokoli pouze v konkrétních okamžicích či intervalech, jinak se vzteká nebo oponuje či nás ignoruje.
Velkou výhodou domácího vzdělávání je, že se můžeme učit stále a všude, a že si může věci osahat a vidět na vlastní oči, protože abstraktní koncepty jsou pro něj stále obtížné.
Snad úplně nejdůležitější pro nás je, že ho učení baví! (Ve chvílích, kdy je tomu otevřený - kdy nám dává zelenou.)



A aby ho to bavilo co nejvíc, stále hledáme způsoby, aby učení bylo zábavou a radostí. Aby to taky bavilo i nás.
Chválíme ho za jakýkoli pokrok a za každý pokus něco zkusit.

A myslíme si, že naučit se číst, psát, počítat by bylo super, ale je spousta dalších věcí, které je dobré trénovat a rozvíjet.
Nově např. Ángel pomáhá s nošením nákupu, zapojuje se víc v kuchyni, třeba při uklízení nádobí, pomáhal při vrtání skříňky (sám vrtal). Stále nadšeně vykrajuje perníčky a dává plech do trouby.
Je mnohem zručnější s nůžkami a nožem. Skládá nově poměrně komplikované dráhy pro mašinky na základě obrázku.
Pohyb venku a cestování všemi dopravními prostředky je mnohem snadnější, Ángel je trpělivější a ohleduplnější vůči dalším lidem a dětem.
Začíná taky lépe chápat koncept minulost - budoucnost, dokáže vyprávět o něčem, co se stalo, a těšit na to, co bude.
Tohle je přirozené pro mnohem menší děti a nemusí se to učit, ale pro nás je to tak trochu jako další zázrak.

Děkujeme ZŠ Březová a panu řediteli Zimčíkovi, že tento způsob vzdělávání existuje.
Pro naši rodinu je to TOP.

Škola

8/2018: Do otázek a odpovědí přibyla další otázka:
Chceme synovi pořídit psa, ale nejsme si jisti, jestli to bude pro něj dobré.
Co myslíte? Jaké máte zkušenosti Vy?

Ángel se narodil a doma jsme měli 2 labradorky. Jedna brzy potom umřela, ale ta druhá - Brusinka - tedy byla s Ángelem celou dobu, jak vyrůstal. Myslíme, že to je pro Ángela dobré a my sami máme rádi zvířata a to je taky asi důležité.

Vztah Ángela k Brusince se stále proměňuje.
Nejdřív ji snad vůbec nevnímal, pak mu vyloženě vadila.
Jednu dobu nám pomáhala s komunikací: Ángel nechtěl třeba něco udělat nebo si nechat něco vysvětlit, tak jsme to vysvětlovali Brusince (např. že je večer a půjdeme spát).

Jedno období z ní byl zas naopak úplně paf, mazlil se s ní a lehal si na ni. Teď uť jí delší dobu dělá piškotkové cestičky, hází jí piškoty, někdy ji chvíli drží nebo vede při venčení, ale už si na ni nelehá a často ji zavírá do předsíně, prý aby byl klid.

Že by jí něco vyprávěl nebo se jí dokonce s něčím svěřoval nebo k ní měl jakkoli jinak velmi blízký vztah, to jsme nezažili.
Nicméně jsou si stále blíž a blíž.
Nedávno jsme oslavili Brusinčiny 13. narozeniny a poprvé se Ángel nějak zapojil. Zdobil jí dortík, hodně jsme se s ní mazlili, leželi jsme na ní jako na polštářku, sfoukával jí svíčku.

Také je dobré, když Ángel vidí, že jdeme s Brusinkou na veterinu a pak jí třeba dáváme nějaké kapky nebo prášky. Jednak vidí, že se o zvířátka staráme, a ješte důležitější je to v tom, že on k doktorům chodí nerad a nerad bere jakékoli léky a takhle se s tím vším seznamuje, ale naštěstí nejde přímo o něj.

Vysvětlujeme mu, že Brusinka je naše kamarádka, že se o ni staráme a hrajeme si s ní, a že s ní chodíme na procházky a do lesa, protože ji máme rádi a kamarádi se o sebe starají, takže i kamarádství je díky ní živé téma.

Brusinka je k němu celé ty roky moc hodná, mírná a trpělivá, a to přitom bývala klubko energie.
Suma sumárum si myslíme, že mít doma hodného psa je určitě výhoda.

Otázky a odpovědi

8/2018: Video – Ángel párkrát viděl, jak se tatínek trápí se sekačkou a dostal inspiraci

Starší příspěvky

2018




7/2018


• Ángelova první oškrábaná brambora

Brala jsem to jako řečnickou otázku, jestli chce škrábat brambory se mnou a málem jsem upadla, když se k tomu hrnul.
Sice si to dělal po svým a škrabku i tipy, jak bramboru bezpečně oškrábat jednoznačně odmítnul, ale povedlo se a krev netekla...
Jen si stěžoval, že moje brambory jsou kulatý, kdežto jeho je hranatá.

To je teprve asi potřetí, co jí brambory pečené v troubě. Jsme rádi za cokoli nového, co sní. Protože z věcí, co dřív jedl, najednou prý: těstoviny nemám rád, lososa už nemám rád, bramborovou polívku už taky nemám rád... a pak to říká o spoustě jídel, ovoci a zelenině, které ani nikdy neochutnal... je to tak trochu zázrak, že pořád roste a vypadá zdravě.



Ángelovy historky


6/2018


• Komentář od “Krkavčí matky” k videu Autismus jako dar od našeho dobrovolníka

Kdybychom všichni přistoupili na myšlenku, že jsme divní, bylo by podle mě na světě hej.

Jenže společnost se dělí na lidi normální a nenormální.
A ti normální definovali, co je normálnost.
A tihle samozvaně normální lidi se snaží ty nenormální opravit.

Raduju se z každé snahy tenhle koncept rozbít.
Krátký dokument "Autismis jako dar" ukazuje, že než se snažit "rozbité" lidi opravovat, je lepší do jejich světa vstoupit a snažit se mu porozumět.

Děkuju, Barbora Chuecos, že sdílíš váš rodinný příběh.
Má to obrovský přesah i pro lidi, kteří ve svém okolí autistu nemají.




• Naději máme vždycky aneb lepší vztahy

U Ángela to vypadá na další vlnu všímání si druhých a prohlubování vztahů. Lepší vztahy s babičkami a dědou – po těch všech situacích z minulosti jsou tohle naše každodenní zázraky. K babičkám se tulí sám od sebe, chce si zahrát plážový tenis s dědou, víc a víc si chce hrát se sestřenicemi.



Se sestřenicemi jsme teď byli poprvé na společné týdenní dovolené. To, že vylovil opakovaně šnorchl z dvoumetrové hloubky, bylo velké překvápko. Nicméně ani tak nejde o to potápění, jako o to, že se přidal k holkám a chtěl to dělat jako ony.
Už ne vždy se musí jeho empatické sestřenice přidat k němu, někdy se prostě přidá i on k nim.

Poprvé se stalo, že večerní pohádku o vílách jsem nečetla já, ale Anička. Když si holky dělaly úkoly do školy, Ángel si k nim sednul a kreslil. A jídlo mu nemusím nabírat jen já, někdy jde ochotně i s někým jiným. Vypadalo to (jen) jako krásná dovolená u moře, ale pro Ángelita to byla spíš intenzivní škola společenských dovedností.

Pro mě v každém případě dovolená snů... dřív bych si na takovou cestu s Ángelem a dalšími dvěma dětmi netroufla.



To samé dítě, které dřív ostatní lidi a děti ignorovalo, vráželo do nich, vystrkovalo je z domu a křičelo, babičku bouchnul, nešel se k babičkám pomazlit... Toto sdílíme hlavně pro rodiče, které se svými dětmi prožívají něco podobného a může to vypadat, že není světlo na konci tunelu.
Ale je tam. Naději máme vždycky.

Nevíme proč, ale tyto děti mají prostě svůj čas a svoje tempo. Milovat je takové, jaké jsou.., věřit, že jsou úžasné... netlačit na pilu, ale podporovat je a povzbuzovat... a důvěřovat.

Ángelovy historky


5/2018


• Ángelovy novinky

* Ángelito dovolil, abych ho ostříhala, nejen ofinu, ale i vzadu, a zvládnul to v klidu a trpělivě
* pomohl s nošením nákupu
* nejdřív se mu na procházku do přírody moc nechtělo, ale pak jsme si to užili
* točenou zmrzlinu má jednou za uherský rok a náležitě se z ní radoval



To jsou všechno takové normální věci, ale vážíme si jich nesmírně, protože třeba stříhat se dalo dřív jen v noci a na několikrát, kadeřníka do teď odmítá. Nespolupracoval, při nákupu nepomáhal, spíš jsme ho ani s sebou do obchodu nemohli brát, rozhodně nic nenosil. Dlouhé období nechtěl vycházet z domova, ani na žádné procházky. Jednu dobu držel tak přísnou dietu, že nejedl žádný cukr, ani ovoce, takže i tahle zmrzlina bez mléka a jen z ovoce je vlastně pokrok. Zažívat obyčejné, normální věci je SUPER.



Jak hezky napsal manžel u příležitosti Ángelových 10. narozenin: “Pořád nám dává zabrat! Říkáme mu “velkésousto.cz”. Bůhví jak velké sousto jsme my pro něj... Někdy zoufáme a někdy doufáme, většinou se smějeme, jindy na sebe jen koukáme, ale nikdy to nevzdáváme. Snad to jednou pochopíme! Je to náš největší dar, syn a osobní trenér!”

Ángelovy historky


• Trailer k dokumentu Autismus jako dar

Náš dobrovolník Pepa nás ohromil dokumentem Autismus jako dar, který vytvořil jako studijní práci... tento krátký film se dokonce dostal i na soutěžní filmový festival Opavský páv v sekci dokumentárních filmů. Pepovi moc děkujeme, že si vybral zrovna toto téma.




• Odkaz na celý dokument Autismus jako dar

Náš dobrovolník Pepa nás ohromil dokumentem Autismus jako dar, který vytvořil jako studijní práci... tento krátký film se dokonce dostal i na soutěžní filmový festival Opavský páv v sekci dokumentárních filmů.

Pepa Ángelka dobře zná, protože s ním strávil spoustu hodin - jednak si s ním hrál jako dobrovolník v rámci Son Rise Programu, jednak ho (se svojí úžasnou manželkou a jednou z našich prvních dvou dobrovolnic) mnohokrát hlídali. Patrně i díky tomu je dokument tak krásně i citlivě udělaný - a ještě kreativně a vtipně... Je to taková sonda do našeho každodenního života.
Nám se to prostě moc líbí a Pepovi jsme vděční, že si vybral právě toto téma. Snad se vám to taky bude líbit.
Pepo, mockrát děkujeme!

A opět se skláníme před dobrovolnictvím... nejdřív jsme ho zavrhli a od té doby, co jsme k němu změnili vnitřní postoj, nám přes naše dobrovolníky do života přichází víc a víc dobra.




4/2018


• Ángel se chtěl učit na kytaru

Toto by mohly být normální fotky o tom, jak táta učí svého syna na kytaru. Pro nás je to celé ale velmi speciální, protože Ángel sám (poprvé) řekl, že se chce učit a nechal si něco vysvětlit.

Trvalo to asi 15 minut, což je u Ángela fakt hooooodně a pocta tatínkovi, že dokázal celou dobu udržet zájem a legraci.



Škola


• Má Ángel nějakou dietu? Nebo může jíst všechno?

Ano, má dietu. Když mu bylo 5, měl velké problémy s trávením. Zkoušeli jsme homeopatika, ale nelepšilo se to. Nechali jsme udělat krevní testy na všechny možné alergeny, vše vyšlo negativně. Přesto jsme radši vyřadili lepek, cukr a mléko, nicméně problémy s trávením přetrvávaly. Hrozilo komplikovanější vyšetření se zavedením sondy do žaludku, což jsme nechtěli. Byli jsme u léčitelů... a nakonec jsme po několika měsících trápení zjistili alergii na sóju. Po vysazení sóji byl Ángel po pár dnech s bříškem v pohodě... a celkově se víc zklidnil, nebyl tak hyperaktivní a začal lépe spát.

Na školeních Son Rise Programu v Americe se o dietách taky mluví a nejlepších výsledků prý dosahují ti, kteří dělají SRP i dietu zároveň. Další výhodou je, že pak začne jíst zdravěji většinou celá rodina. U nás to tak je - díky Ángelovi dáváme mnohem větší pozornost tomu, co jíme, takže i v tomto nám Ángel přinesl do života pozitivní změnu.

Otázky a odpovědi


• Naše dobrovolnice obdržela Křesadlo

Naše úžasná dobrovolnice Juli dostala Křesadlo!!!
Moc gratulujeme a máme ohromnou radost.
Křesadlo je “cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci”. Je to ocenění pro dobrovolníky od organizace Hestia.

Pozor! Vědecky dokázáno: Dobrovolníci žijí déle a dobrovolnictví pomáhá proti depresi! Juli: “Nejvíc mě na dobrovolnictví baví, že nepomáhám pouze ostatním, ale i sama sobě.” Ángel má Juli a další dobrovolníky jako nejlepší kamarády, protože kontakt s vrstevníky je pro něj pořád ještě obtížný.

Děkujeme moc Juli i všem našim ostatním andělům dobrovolníkům! Jste naše rodina!



Dobrovolníci


• Štve mě, že má moje dítě autismus? Nebo jsem rád?

“Ale to mě štve, že má moje dítě autismus.”
“Já jsem rád.”
“Proč, prosím Vás?”
“On by měl autismus, i kdybych nebyl rád, tak jsem radši rád.”

Štve nás to nebo jsme radši rádi?
Můžeme si vybrat.




• Mimoňovská písnička

Hudba a choreografie: Ángel Chuecos
Ángel tvrdí, že ho tuhle písničku naučili Mimoni :)




• Ángel terapeutem?

Terapeut?
Umřel nám náš milovaný kocourek.
Poslední 3 týdny byly docela náročné, protože nejdřív se na týden ztratil, pak se vrátil, ale v šíleném stavu, pak opakovaně veterina, zkoušení různé léčby atd. Jeli jsme ho pohřbít do lesa na místo, kde máme už předchozí labradorku. Ángel ten den vše zvládal v pohodě.

Vysvětlili jsme mu, že Fouskovo tělíčko dáme do hrobečku k Dášence a jeho dušička šla do nebíčka a je tam z něj andělíček. Takhle jsme mu to říkali i dřív, když někdo umřel. Další večer sedíme na gauči a Ángel mi přinesl velký obrázek Fouska. Rozbrečela jsem se a popisovala mu, že jsem moc smutná, že jsem ho měla moc ráda... pořád dokola mi říkal, že Fousek nám umřel, teď je z něj andělíček a můžeme si ho kdykoli zavolat, stejně jako andělíčka dědečka Járy, pejska Dášenky, kočičky Ganeshi, želvy Amálky a králíčka Toníčka. Že nás chrání a můžeme si s nimi kdykoli popovídat. A pořád mi ukazoval tu Fouskovu velkou fotku.



U toho zkoumal moje oči a komentoval to třeba slovy “Maminko, tobě tečou slzičky.” Nebo “Maminko, ty jsi smutná, ale já jsem veselej.” Byla to asi hodina, kdy jsem se střídavě smála a plakala, byla šťastná, vděčná, smutná a dojatá... pak jsme ještě došli k tomu, že všechny tyhle naše andělíčky namalujeme... malovali jsme další den, a opět ty jeho průpovídky.



A ještě jsme do nebíčka házeli vzkazy pro všechny ty naše anděly. Byla to pro mě intenzivní terapie. Takhle rychle a krásně jsem se z něčí smrti ještě nedostala. Prostě máme v nebi dalšího anděla. Co všechno nás ten náš kluk učí...

Ángelovy historky


• Jak jsme slavili Velikonoce

Tyto Velikonoce byly Ángelovy “nejvelikonočtější”.
Zapojil se do zdobení vajíček, takže jsme vajíčka malovali všichni.
Pustili jsme se také do tradičního pečení perníčků a vymyslel, že uděláme velikonoční muffiny = muffin + červená poleva + marcipánové ozdobičky.

Chtěl i pomlázku, ale na Velikonoční pondělí odmítnul někoho vyplácat :-), spíš si s ní hrál jako s nějakou hračkou, běhal s ní a mával, prostě klasická Ángelova kreativita.



Ángelovy historky


3/2018


• Teal Scott – Jak porozumět autismu

Citace z videa:
“Když se vám takové dítě narodí, je to zkouška odvahy. Takže jak jste odvážní?... Tyto děti sem nepřišly, aby zapadly do našich škatulek, ale aby nás vytáhly z těch našich... Jsou příležitostí pro každou rodinu, do které přicházejí... Jsou tu, abychom se změnili my... Přišly pomoct naší společnosti... Když se zaměříme na jejich dary a jedinečnost, nejen že tím oni budou šťastnější, ale zároveň my budeme svobodnější...”




• Proč milujeme koncept dobrovolnictví v oblasti autismu?

Na fotkách v akci naše Juli.
Podařilo se jí skloubit matematiku (s pomocí oblíbených Mimoňů), výtvarku a ještě cestování a vlajky.

Dobrovolníci nás (rodiče) tak nějak “rozšiřují” - dávají Ángelovi to, co my mu dát neumíme nebo nemůžeme nebo nezvládneme... a tak ho každý z nich seznamuje s kouskem světa tam venku. Vše hravě, v bezpečí domova a s velkou láskou. Děkujeme Juli i všem ostatním dobrovolníkům, kteří byli a jsou v našem životě!





• Ángel a labradorka Brusinka v denním kontaktu

Ángel s Brusinkou jsou dojemnost sama, obzvlášť když se Ángel psů venku pořád bojí a Brusinku teď dlouhou dobu ignoroval.

Od té doby, co šla Brusinka do zaslouženého canisterapeutického důchodu, se o ni začal Ángel shodou okolností mnohem víc zajímat.

Denně pro ni děláme piškotkovou cestičku, Ángel jí pak vždy několik piškotů hází, vykřikuje, že si s ní budeme hrát, prohlíží si ji do všech detailů, chce od ní pac a dokonce ji hladí. A když jdeme spát, říká jí dobrou noc.

Brusinka tedy teď canisterapeutuje paradoxně mnohem víc a my máme radost, že ti dva si k sobě našli cestu.




2/2018


• Na Mezinárodní den Aspergerova syndromu začíná osvětová kampaň Autismus je uvnitř, ne ve tváři

18.2. se slaví Mezinárodní den Aspergerova syndromu.
S Auttalk, Maappi a Nadačním fondem ATYP zahajujeme osvětovou kampaň “Autismus je uvnitř, ne ve tváři”.
Plánujeme mimo jiné články a na duben - měsíc autismu - výstavu fotografií...
Mnohokrát nám někdo o Ángelovi řekl: “To nemůže být autismus... vždyť vypadá normálně”.
A my si kolikrát říkali “Tak jo, my vám ho na pár dní půjčíme”...





• Jak se Ángel (ne)orientuje

Ángel se stále moc neorientuje v prostoru.
Dříve to bylo mnohem horší, všude venku jsme ho bedlivě hlídali, protože byl schopen v cuku letu změnit směr a jít někam jinam. Jednou se nám takhle ztratil v supermarketu a byla to perná chvilka... našli jsme ho úplně jinde, u jiných regálů.
Takže od té doby, co mluví, stále vymýšlíme různé hry, aby si upevnil svoje jméno a adresu a celkově aby věděl, kde je. Pletou se mu názvy zemí i měst... náš dům oslovuje jménem našeho městečka, prostě má v tom všem trochu hokej.
V poslední době miluje aplikaci Google Earth a kromě zkoumání celého světa taky s tatínkem studují zeshora náš dům, naši ulici, jak se k nám dostat z autobusové zastávky apod. Tak snad mu časem vykrystalizuje, jak to všechno je...
Na videu je kromě jiného vidět, jak doma přeskakujeme mezi češtinou a španělštinou.



Ángelovy historky


• Dopisy pro autistické děti – "Ty můj andílku"

Jak se chovat k dítěti, které tvrdí, že je z Marsu, a ani není vaše

Víte, že Atyp magazín zveřejňuje dopisy rodičů pro jejich dítě s autismem? Už jsem si jich tam přečetla několik a jsou to pro mě na Atypu jedny z nejoblíbenějších a nejdojemnějších příspěvků.
Když se mi to tak líbí, tak jsem si řekla, že taky přispěju... A to jsem ani nevěděla, že to má prý terapeutické účinky.
Tady dole kopíruji více info z Atypu a moc se těším, až si přečtu další.
Jsme všichni na jedné lodi, a i když je to (někdy) hodně náročné, ty naše děti prostě milujeme.
Můžete poslat Vaši fotku nebo lze i anonymně, záleží na Vás.

Atyp: “Projekt dopisů a básní pro mé autistické dítě není jen tak. Má terapeutický podtext.
Sbírka dopisů a básní pro mé autistické dítě se rozrůstá.
I vy můžete získat knihu Léčba koněm /nakl. Portál/ nebo Nikola Tesla (Nakladatelství Jota ). Stačí zaslat text a my Vám ji pošleme.
Budeme rádi, když k nám k tomu pošlete fotku Vás s Vaším dítětem. Bude to tak autentičtejší a o to silnější. Děkujeme.”
ATYP magazín najdete na webu a facebooku.

Ángelovy historky


1/2018


• PŘICHÁZÍME V MÍRU (záznam celého večera) již na youtube

V první půlce Ángel (převážně běhající), v druhé půlce Matěj a jeho mapy.
Byl to krásný a veselý večer, děkujeme!
Extra poklona před Jaroslavem Duškem, který nejen že tohle všechno podporuje a dává těmto večerům jedinečnost, lehkost a humor, ale on fakt tyhle děti i dospělé s autismem miluje a ze srdce jim fandí. Ještě že ho tady máme!
Děkujeme.




• Cestovní perličky

Cestování s Ángelitem je MNÓÓÓHÓÓÓKRÁT snadnější než dříve... přesto se samozřejmě vždy vyskytnou zajímavé situace.

Pár perliček z posledních dní:
1) “Ne, na tu paní se nepodívám!” Prohlásil na letišti, když paní kontrolovala jeho pas...

2) Cestovali jsme do Brazílie, což je hodně dlouhá cesta, tak jsme přestup v Portugalsku využili jako zastávku a celou tu délku si trochu rozložili. Poté co Ángel už půl dne nejedl, i když jsme mu dali asi pátou možnost co sníst, prohlásil: “V Portugalsku jíst nebudu.” To jsme trochu zkoprněli, protože v Portugalsku jsme spali 2 noci, a Ángel má nejnáročnější stavy právě, když má hlad...

3) Metrem už nepojedeme. To jsme mu vysvětlili, když jsme opouštěli metro. Metro bylo to hlavní, co chtěl v Lisabonu zažít, takže jsme několikrát přesedli a užívali si to. Jenže! Navečer se spustil obrovský liják, zrovna jsme byli na nějakém obrovském náměstí, kde nebylo, kam se schovat, takže jako nejlepší řešení bylo vrátit se metrem. Těžko přijatelné pro Ángelka, když jsme mu přece předtím řekli, že metrem už nepojedeme...


Nicméně na druhou stranu je teď už spousta věcí samozřejmostí - sám celou dobu chodí (nemusíme ho nosit), sám se připoutá (dřív mohutně protestoval), v letadle v klidu sedí (neběhá po celém letadle), většinu věcí si nechá v klidu vysvětlit (a nemá už velké záchvaty vzteku ani křiku).

A jak prohlašuje - “cestování mám rád”.



Ángelovy historky


• Kraťounké video z pořadu Přicházíme v míru

Děkujeme za pozvání do pořadu Přicházíme v míru. Poznat takhle zblízka Michala Roškaňuka a Jaroslava Duška byl zážitek. Ángel byl v divadle poprvé, teda podruhé, protože Michal nás tam vzal několik dní předem, aby se s Ángelem seznámil a všechno mu tam ukázal.

Ángel říká, že se mu v divadle líbí. Ale že se mu nelíbí tma (kde seděli diváci), že se mu líbí světlo (kde jsme seděli my). Většinu času proběhal, což se mu očividně líbilo, určitě i to, že neběhal sám.

Jsme rádi, že jsme byli společně právě s Hoškovými, protože je už delší dobu sledujeme a moc jim držíme palce.




• Trénování flexibility v Brazílii

Ángelovi proudí v žilách z 50% jihoamerická krev, takže je tu vlastně doma. Největší motivací jsou tu pro něj vodopády, tukani a papoušci, zmrzlinka açai a pak klasika - běh a skákání.



Je to pro něj další skvělé cvičení flexibility: nové impulzy, nová místa, noví lidé, nové chutě... to jídlo je asi největší výzva. A pak to že často vypadává elektřina nebo voda kvůli bouřkám, takže se třeba sprchoval za svitu svíčky a malovali jsme u baterky, prostě jinak než doma.

Vidíme, že je to pro něj někdy náročné, ale často na takovýchto cestách (nebo po návratu domů) dělá vývojové skoky a naučí se spoustu nových věcí. Většinu dne září a směje se a prý má Brazílii rád.



Pobavil nás prohlášením, že umí portugalsky (naučil se říct ahoj a jak se máš a s óbr úsměvem to říká párkrát denně místním).

Našel venku nějaká ptačí pírka a hraje si na indiána, měl velikou radost z ananasů, které jsme našli ve volné přírodě a obzvlášť u vodopádů poskakuje po kamenech a stezkách s takovou lehkostí, jak kdyby byl Mauglí.



Vše zvládá moc dobře. Venku, v autě nebo na pokoji to pak vyrovnává “izmováním” - skáče, poskakuje, běhá, opakuje mnohokrát stejná slova, věty, zvuky, třepe rukama... má skvělý seberegulační systém.

A dodržujeme rituály a jeho oblíbené činnosti jako každý večer pohádku z jeho knížky o vílách, hraní s mašinkami, pečení perníčků... Posíláme vám sluníčko, vodopády, opičky, divoké ananasy a hodně radosti.

Ángelovy historky


• “Maminko, ty jsi princezna”

I když slova nejsou jediným způsobem komunikace, přála bych všem maminkám, jejichž děti (zatím) nemluví, aby zažily něco podobného...

S ne-slovní komunikací máme bohaté zkušenosti. Tenkrát jsme si říkali, ok, nemluví a možná nikdy mluvit nebude, ale bereme a milujeme ho i tak, v každé jeho verzi.
O to sladší to teď je a o to vděčnější jsme.
Ángel je náš učitel trpělivosti a lásky.
Že jsem princezna, už mi řekl mnohokrát, nejlépe když mám dlouhou sukni nebo šaty. Poslední dobou spolu v tom princeznovém opojení i trochu tancujeme a zpíváme. Je to velká radost.



Ángelovy historky

2017

12/2017


• ATYP magazín & Přicházíme v míru

Děkujeme za pozvání do pořadu Přicházíme v míru. Poznat takhle zblízka Michala Roškaňuka a Jaroslava Duška byl zážitek. Ángel byl v divadle poprvé, teda podruhé, protože Michal nás tam vzal několik dní předem, aby se s Ángelem seznámil a všechno mu tam ukázal.

Ángel říká, že se mu v divadle líbí. Ale že se mu nelíbí tma (kde seděli diváci), že se mu líbí světlo (kde jsme seděli my). Většinu času proběhal, což se mu očividně líbilo, určitě i to, že neběhal sám.

Jsme rádi, že jsme byli společně právě s Hoškovými, protože je už delší dobu sledujeme a moc jim držíme palce.

Moc děkujeme Dáše z ATYPu za hezký článek!

Ptáte se nás, zda bude záznam - ano, mělo by být v brzké budoucnosti na youtube, dáme vědět.

ATYP magazín – Angel Chuecos v Přicházíme v míru


• Vánoční ohlédnutí

Letošní prosinec je pro nás plný požehnání. Ježíšek přinesl začátkem prosince stromeček a ozdoby, a Ángel ho skoro celý ozdobil sám (kromě světýlek a hvězdy na špičce).


Mikuláše Ángel vyhlížel celý den, a když pak od něj našel v dárku také Mikulášovský převlek, tak se do něj mnohokrát v prosinci převlékal, vždy s velkou radostí. Poprvé se těšil na Mikulášskou besídku a řekl i básničku. V posledních letech se sice těšil, ale pak nechtěl jít do dané místnosti, jednou se tam doslova složil na zemi a křičel... a teď i s básničkou v místnosti plné dětí a ruchu... A pak se ještě šel mazlit s Andělem, dát ruku Mikulášovi a od Čerta si nechal ukázat pytel a dát kousek uhlí. Jinak pečeme perníčky, pálíme svíčky a užíváme vánoční atmosféru.





Tři dny Ángelkovi trvalo, aby ozdobil pomeranč hřebíčkem... Nejdřív jsem zdobila sama. Pak to zkusil, ale po chvilce prohlásil, že to neumí a ať to dělám já. Nakonec do toho šel a přidal se i ke zpívání koledy.

Proto jsem ho natáčela - obzvlášť když říká, že něco nejde, že to dělat nebude nebo že to neumí, a později to s radostí dělá, tak to dokumentujeme a ukazujeme mu, jak je šikovný a jak to hezky zvládnul.



Tím že Ángel začal číst, tak Vánoce dostávají nový rozměr, protože už sám přečetl několik jmenovek na dárcích nebo četl nahlas kousek pohádky.

Přejeme krásné svátky, plné klidu, pohody, magie, kouzel a zázraků.



Ángelovy historky


• "Jak se mám?!"

Jsem na služebce. Volám domů, povídáme si s manželem. Prosím, ať mě dá nahlas, že chci pozdravit Ángelka:

Ahoj, Ángelku.
Ángel: Ahoj, maminko. (Super, hezky odpověděl.)
Jak se máš?
Ángel: Já se mám dobře. (Ha, zase hezky odpověděl.)
A co děláš?
Jenže ve stejnou chvíli něco říkal Ángel... nerozuměla jsem, tak se ptám, co říkal.
Ángel: Jak se máš ty? (omdlívám štěstím a dojetím)
Mám se taky dobře. Děkuju, že ses mě zeptal. Jsem tady v hotelu, na nějaké konferenci. A co děláš?.... rozhovor ještě chvilku pokračoval...

Cože!! On se mě zeptal, jak se mám??? Ani jsem to neočekávala, proto jsem se hned ptala dál... To jsou teda změny... Dříve se mnou nechtěl vůbec mluvit, když jsem byla pryč. Záviděla jsem kolegyním, které volaly domů a s dětmi si povídaly o tom, co ten den dělaly. Pak někdy třeba poslouchal, když jsem ho pozdravila, ale po chvíli šel pryč. Postupně se to zlepšovalo a někdy mi i na něco krátce odpověděl. Na poslední služebce mi do telefonu řekl, že nemá čas, což mě rozesmálo a potěšilo, že se mnou mluví. No a dneska už to byl docela rozhovor. Připadám si jak miláček Bohů, že můžu tohle zažívat.



Ángelovy historky


• THE BEST OF Naši dobrovolníci




11/2017


• Ángel je fascinován písmeny a začíná číst

Že je Ángelito fascinován písmeny a slovy, je slabý výraz. Je to teď většinou první a poslední téma dne. Píše s námi i sám. Třeba: “TAŤYNK... MAMYNKA...” A my si (nejen) toho vážíme.



Jeho první přečtený nápis venku byl: Zákaz rybolovu. To, když jsme šli na procházku k našemu oblíbenému rybníku. Nějak jsme asi doufali, že bude jednou číst a psát, ale neřešili jsme kdy - byly jiné priority:
Aby byl šťastný, aby věděl, že ho máme rádi, aby se hodně smál a radoval, abychom s ním měli vztah, to bylo vždy důležitější. Takže kdyby četl a psal vůbec někdy, to by byl velký úspěch. A první krůčky jsou tu dřív, než jsme čekali.



Na školení nás učili mít pro naše děti ty největší a nejtroufalejší sny a věřit v zázraky. A zároveň se na to neupínat a být šťastný už teď. Ne až se bude míň vztekat. Ne až řekne první slova. Ne až napíše první písmenka. Ne až mě obejme. Ne až mi řekne, že mě má rád. Ne až bude mít první kamarády. Prostě být šťastný teď, se vším, co zrovna je. Milovat ho teď, takového jaký je. I když všude plivá. Vráží do lidí. Hrozně křičí. Nespolupracuje. Všechno vyleje. Všude zhasne... Učí nás milovat a žít šťastný život.

A že začíná číst a psát, z toho máme samozřejmě velkou radost, a on snad ještě větší, jak ho to baví.



Ángelovy historky


• Sestřen – Ángelovy historky

Jsme na návštěvě u příbuzných. Přišla mi to vhodná příležitost, abych Ángelovi vysvětlila...

“Ángelku, Michalka a Anička jsou tvoje sestřenice. A ty jsi jejich bratranec.”

“Já nejsem bratranec. Já jsem sestřen. Protože bratranec má bratranice a sestřen má sestřenice.”




Ángelovy historky


• Video s Juli z cyklu naši dobrovolníci




• Rozhovor s naší první dobrovolnicí Míšou:
Autismus vnímám jako dar


Krásný článek o naší Míše.
Míša je jednou z našich prvních dvou dobrovolnic, které nám před 4 lety pomáhaly rozjet Son Rise Program s Ángelem - v době, kdy jsme sami tápali a učili se spoustu nových věcí za pochodu.

Míša za Ángelkem chodila dlouho, a i když se teď věnuje mateřství a malému Pepíčkovi, tak se s její krásnou rodinou potkáváme i nadále a Ángel je vždy štěstím bez sebe, když Míšu vidí.

Jsem ráda, že jsme s manželem přehodnotili náš původní postoj o tom, že dobrovolnictví je nesmysl a že by za Ángelem nikdo nechtěl chodit a už vůbec ne, když žijeme v malém městečku za Prahou... byla to pouze omezenost našeho myšlení.

Díky dobrovolnictví jsme potkali Míšu a mnoho dalších skvělých lidí různého věku, pohlaví i profesního zaměření, kteří nám mimo jiné přišli ukázat, že svět není tak hrozný, jak se někdy jeví v médiích... dobro a láska vítězí jako v pohádkách!
A kamarády má nejen Ángel, ale i my.

Autismus vnímám jako dar


10/2017


• Video s Kubou z cyklu naši dobrovolníci




9/2017


• Video s Ivanou z cyklu naši dobrovolníci




8/2017


• Video s Viki z cyklu naši dobrovolníci




• Ángel se zajímá o další děti

Ángel začíná pomalu, ale jistě vnímat další děti a hraje si s nimi. Fakt hraje a fakt dělají věci společně. To nebývalo. Přijela k nám třeba na návštěvu kamarádka, děti se neviděly aspoň dva roky. Byly jsme připravené, že když to nepůjde, po chvíli odjede. Ale bylo to super. Honily společně želvu, hrály si samy v pokojíčku i s námi v obýváku. A Ángel se s nimi taky rozdělil o nějaké ňaminky.

Také máme historku od naší dobrovolnice Ivany, která s ním byla na dětském hřišti. Prý ho další děti pozorovaly, jak si hraje a dvě za ním přišly. Ángel vymyslel hru a děti ji nadšeně přijaly.

To všechno jsou krásné momenty, které naplňují nás - rodiče, i dobrovolniky.

V minulosti byl vždy sám a o děti nestál, poslední dobou se začíná něco hýbat a měnit.


Ángelovy historky


7/2017


• Video s Kristy z cyklu naši dobrovolníci




• Ángelova další "poprvé" a vztah s prababičkou

Ángel nadšeně mluví o tom, že roste nebo že už je větší kluk a u té příležitosti mu pořád říkáme, že ho máme moc rádi a jak je šikovný, že teď umí spoustu věcí, co dřív neuměl, a že se naučí a zvládne v životě všechno, co bude chtít...(i když tohle teda 100% nevíme).

Třeba se šel před pár dny sám vykoupat do bazénu a já jen seděla vedle (jinak trvá na tom, že někdo musí jít s ním). A poprvé šel sám na pánský záchod, když já šla na dámský. To jsem koukala, že se nebál. Také se poprvé sám houpal! Kolikrát jsme mu to vysvětlovali: nohy dopředu, nohy dozadu, ukazovali, houpali se vedle něj, jiné děti mu to ukazovaly... Vždy chtěl, aby ho houpal někdo z nás, příp. ještě říkal, že on to neumí nebo že to nejde, že to dělat nebude, že se to nesmí apod. Stalo se to u našich přátel. O to cennější, že se houpali s kamarádem vedle sebe a Ángel to tak trochu okoukával. Prostě vše má svůj čas.

Veškerý Ángelův pokrok nás samozřejmě těší, ale úplně největší radostí jsou pro nás jeho zlepšující se vztahy. Jeho prababičce bude 90 a ještě že je tak dlouho živa, protože zhruba až od loňska se s ní Ángel občas tulí, pošťuchuje, hraje si s ní a je schopen s ní být i chvíli sám.

Tyto fotky jsou z posledních dvou návštěv a to dnes přišla po příjezdu studená sprcha, protože se polekal krůt a slepic v zahradě a asi hodinu se z toho dostával.

Přivezl si s sebou svoje mimoně a hrdě je pak babičce ukazoval a povídali si o nich.

Aby si k ní šel spontánně sednout na klín a mazlili se, a aby jí dal při příchodu i odchodu pusu, to je stále ještě velká vzácnost a ohromné štěstí, za které jsme velmi vděční.


Ángelovy historky


• Od naší bývalé dobrovolnice Danči – na výletě s Ángelíčkem v ZOO

Těšili jsme se s Jardou na výlet s Angelíčkem, ale měli jsme i obavy, jak na nás bude reagovat, protože jsme jej už tři čtvrtě roku neviděli. Brzy však bylo po obavách.

Když jsem šla Angelíčka vzbudit, reagoval tak, jako bychom se viděli včera a k Jardovi se stále tulil a tulil.

Radost ze setkání trvala dvě hodiny a tak jsme vyrazili „trochu“ později.

Cestu do ZOO jsme si krátili čtením naší oblíbené knížky „O Běluze“. Nejen že si Angelek všechno, co jsme dříve četli, pamatoval, ale ještě ten příběh obohatil svým povídáním.

Po minulé zkušenosti jsem byla připravená i na to, že opět uvidím ze ZOO jen prolézačky, lachtany a tučňáky. Tentokrát jsme však viděli nejen lachtany a tučňáky, ale i ledního medvěda, nejrůznější ptáky, navštívili několik pavilonů, ve kterých to občas bylo moc i na mě. A Angelíček to vše zvládal, maximálně se přišel chytit za ruku, nebo se k jednomu z nás přitulit, když toho bylo na něj moc. Zvládl i tmu a v ní létající kaloně. Velké prolézačce jsme ale neunikli. Tady zbaštil celou svačinku (někdy mi musí vysvětlit, kam to do něj mizí).

Vše proběhlo tak nějak v poklidu a lásce, Dokonce jsme spolu i jeli lanovkou, na kterou bych si s ním při naší minulé návštěvě rozhodně netroufla. Bylo krásné vidět, jak se Angelíček změnil, jak přijímá ten náš svět zase jinak, jak je s ním lepší domluva. Tak děkujeme Angelíčku za to, co můžeme společně zažívat, je to opravdu dar.


Ángelovy historky


• Ángel a kyslík

"Ángelku, můžeš prosím tě zavřít dveře?"
"Nemůžu."
"Aha. A proč?"
...po chvíli přemýšlení:
"Já bych se zamotal do kyslíku."


Ángelovy historky


• Video s Januszem z cyklu naši dobrovolníci




• Krásné interview s Josefem Schovancem

"...Mít autistické dítě není ani katastrofou ani hanbou. Rodiče by měli být hrdí na to, že mají originálnější dítě a že možná za 20 nebo 30 let všichni pochopí, že to jejich dítě mělo veliké schopnosti a může mít místo ve společnosti - a může pomoct ostatním lidem snít a vymyslet lepší, novou budoucnost."




• Brusinka ve školním roce 2016/2017

Brusinka má za sebou další canisterapeutický rok.

Do školky k dětem s autismem chodíme každý čtvrtek a za tu dobu bylo opět mnoho krásných až magických momentů. Některé z těchto dětí se dříve Brusinky nedotkly, nešly do její blízkosti nebo nevešly dokonce ani do místnosti. Paní učitelky říkají, že některé děti se o Brusinku zajímají i ve dnech, kdy nechodíme, a nosí kartičky s obrázkem pejska.

Na jednom z posledních setkání si začal někdo sám sundávat botičky i ponožky a dal si nožičky na Brusi, přidávaly se další a pak jsme tam seděly v klidu v takové skoro posvátné atmosféře.

Předtím děti Brusinku hladily nebo masírovaly, vodily ji na vodítkách a na konci jako vždy dávaly pamlsky. Loučili jsme se opět pohlazením.

Tyhle všechny děti jsou tak krásné... Tolik křehkosti, citlivosti, spontánnosti. A kontakt snad s celým vesmírem. Jaké pro nás mají poselství? Co nám přišly ukázat? Co nás přišly naučit? Co máme změnit? A jak je co nejlépe podpořit v jejich růstu a štěstí?

P.S. Brusinka půjde jednou rovnou do nebe. Canisterapii dělá od štěněte, teď jí bude 12. Je ztělesněná láska a trpělivost. Od dětí by si nechala líbit snad úplně všechno a vydá ze sebe veškerou energii, doma sebou pak plácne na pelíšek a zbytek dne prospí. Přitom když vyrážíme a beru do ruky canisterapeutickou tašku, stojí hned u dveří a vrtí ocasem.


Canisterapie

6/2017


• Video s Barčou z cyklu naši dobrovolníci




• Školní rok 2016/2017

Ángelova POPRVÉ v tomto školním roce aneb moc děkujeme panu řediteli Zimčíkovi a ZŠ Březová, že můžeme Ángelka učit doma.

POPRVÉ vystřihoval.
POPRVÉ složil puzzle.
POPRVÉ vykrajoval perníčky a dal plech do trouby.
POPRVÉ rozpustil čokoládu a natřel ji na dort.
POPRVÉ rozklepnul vajíčka, umíchal je, připravil na stůl a každému z nás nandal.
POPRVÉ nakreslil domeček, sněhuláka, slunce, mraky, letadlo, pavouka, metro atd.
POPRVÉ pomohl stavět sněhuláka a ozdobil pomeranč hřebíčky.
POPRVÉ řezal pilkou dřevo.
POPRVÉ si při cestování nosil batoh a kufřík.
POPRVÉ poznal, jakým písmenem začíná určité slovo.
A mnoho dalších POPRVÉ... před rokem byla tohle všechno utopie.

Máme doma šťastné a veselé dítě, které se víc zajímá o lidi, děti a svět okolo a které se rádo učí. (Nedávno se naučil říct slovo Venezuela a kabriolet tak, že za mnou několikrát denně po dobu asi týdne chodil, zíral na pusu a nechal si to slabikovat.)

Celkově udělal Ángel v tomto školním roce obrovský pokrok, výrazně se posunul ve všech oblastech, je víc přítomný, víc spolupracuje.

Jsme velmi vděční za domácí vzdělávání, které nám (rodičům a dobrovolníkům) umožňuje pracovat s ním dle jeho tempa, zájmů a motivace, a v momentech jeho pozornosti, navíc v klidném a pozitivním prostředí domova. K učení přistupujeme hravě a kreativně, což ho baví a chce se dozvídat víc.

I venku vše zvládá lépe, včetně výletů, a umí i víc pracovat se strachem, např. nedávno přespal v 9 metrech v domečku na stromě, čehož se nejdřív hodně bál.

"Škola na konci světa" nám spadla z nebe – děkujeme moc a těšíme se na další školní rok.




• Konference TEDx Prague Women – Co mi přinesl synův autismus

O naší cestě s Ángelkem, o štěstí za všech okolností, o přístupu k problémům a výzvám...

TEDxPragueWomen


• Dobrovolnictví jako antidepresivum

Nový článek, který napsala Bára, uveřejněný na webu dobrovolnik.cz, přes který jsme našli už několik našich dobrovolníků.

O tom jak si nás našel dobrovolník Janusz

5/2017


• Videorozhovor s Gábinou Llewellyn Autismus je vyléčitelný, část 1 a 2

Gábina a příběh jejího syna, který měl diagnostikovaný nízkofunkční autismus a nyní je mimo autistické spektrum.





• Video s Míšou z cyklu naši dobrovolníci

Náš dobrovolník Pepa se pustil do natáčení videí s našimi dobrovolníky. Dělá to skvěle a moc mu děkujeme za jeho nadšení a čas! Cílem těchto videí je představit ty skvělé duše, které si chodí hrát s naším Ángelem, a pomoct rozšířit dobrovolnictví v oblasti autismu. První díl je s Míšou, která je jednou z našich prvních dvou dobrovolnic vůbec a která je mimochodem manželkou Pepy. Tak se Pepa tenkrát s Ángelkem seznámil, že si ho půjčili jednou o víkendu na výlet. Pak i Pepa začal chodit za Ángelkem. A nyní k nám chodí občas všichni i s jejich Jozífkem. Z celého srdce děkujeme Míše i Pepovi!




• Náš první společný dort

Netušila jsem, že bude Ángel pomáhat, protože to nikdy neudělal. Rozlámal a rozpustil čokoládu a pak ji natřel na dort... ukrojil si sám a dal si na talířek, a pak i s lžičkou další porci odnesl tatínkovi. Třeba máte zrovna někdo děti ve fázi, že vůbec nechtějí spolupracovat a o nic kromě svých motivací nejeví zájem - kde byl i Ángel, tak třeba to může být pro někoho povzbuzení, že se to může změnit.



Ángelovy historky


• Do otázek a odpovědí přibyla další otázka: "Můj syn si nechce čistit zuby, máte nějaké tipy?"

Ángelovi je 9 a teprve několik posledních měsíců si čistí zuby celkem dobře a často z vlastní iniciativy nebo nám ochotněji dovolí mu zuby vyčistit.

Rozhodli jsme se netlačit (on se tak jako tak nenechá) a vždy jsme hledali jednak nějaké alternativy a jednak hravou formu. Např když si nechtěl čistit zuby, navrhli jsme, že tedy za chvíli, až bude chtít on.

Kartáček i pastu jsme mu ochotně nosili do pokojíčku nebo i jinam. Na fotce jeho Spidermanovské období, kde všude lezl a zuby si čistil i zavěšený na dveřích.

Když dovolil, abychom mu čistili zuby my, chválili jsme ho i za mini-chvilku, kdy spolupracoval, to samé když si je aspoň na chvilku čistil sám.

V pokojíčku jsme používali různé hračky, že jim čistíme zuby... Čistili jsme si zuby před ním a s manželem jsme se o tom bavili. Když čistil zuby on nám, jásali jsme a moc ho chválili, a pak jsme se radovali, jak máme krásné zdravé zuby.

Když se překlopil do druhého extrému a čistil si zuby třeba 30x denně, taky jsme ho chválili.

Když si dal kartáček do pusy a cucal ho, i tehdy jsme mu říkali, jak je šikovný.

Experimentovali jsme s pastami, protože u některých tvrdil, že ho pálí (i když dle nás byly jemné). Zjistili jsme např že velkou roli hraje i barva (jakákoli červená pasta má u něj větší šance než nečervená). Prohlíželi jsme si knížky o zoubkách, viz foto - nejdřív vůbec nechtěl, po čase dovolil knihu otevřít na určité (vždy stejné) stránce. Po další době jsme si mohli vyprávět o určitém obrázku atd.

Zaujaly ho různé příběhy, např jak příšerky čůrají na zoubky a vznikají z toho kazy... to jsme i hráli a přeháněli.

Také jsme zuby začali kreslit, někdy nám dovolil kreslit i příběhy s tím spojené.

Týdny a měsíce jsme každý den kreslili a vystřihovali zuby, některé bílé (zdravé) a některé barevné (s kazy).

No prostě velký a dlouhý proces... a teď ten pocit, když si zuby vyčistí sám od sebe a už všechny (a ne jen jednu stranu), nebo když mu to připomeneme, tak třeba řekne "teď ne" - a za chvíli radostně "a teď už si chci zoubky vyčistit".

Ještě to stále není úplně automatické a perfektní, ale je to lepší o 3000%. Třeba vám nějaká naše zkušenost taky zafunguje - moc držíme palce!!!




Otázky a odpovědi


4/2017


• Od autistů se máme co učit – rozhovor na www.dobrovolnik.cz

Dobrovolníci do každé rodiny

Kéž by bylo tolik zájemců o dobrovolnictví v oblasti autismu, že by jich každá rodina (která by o to stála) měla několik.

Nejdřív jsme s manželem nevěřili, že bychom mohli tady v Čechách někoho najít a úplně jsme to zavrhli, i když jsme už věděli, že v zahraničí to funguje. Po jednom školení jsme se ale na ten nápad vrhli a během pár týdnů přišly první dvě dobrovolnice. Teď už si život bez dobrovolníků neumíme představit a věříme, že Ángel dělá takové pokroky i díky nim.

Právě přes www.dobrovolnik.cz jsme našli většinu našich "dobrovolných andělů" a tímto webu moc děkujeme nejen za dobrovolníky, kteří tak přišli k Ángelovi, ale i k mnoha dalším dětem s autismem.

Dobrovolnictví je sexy a oblast autismu je super zajímavá a obohacující.

Pokud znáte někoho, kdo by měl o dobrovolnictví zájem, dejte vědět známe mnoho rodičů v celé ČR, kteří by byli za nové dobrovolníky vděční.

Jestě jednou www.dobrovolnik.cz za všechno děkujeme, i za článek.

Od autistů se máme co učit


• Videorozhovor s Barborou Chuecos (Z autismu se nezblázníme)




• Ángel oslavil 9. narozky (letos bez větší oslavy)

Už je to 9 let, co k nám přišel ten náš poklad. Letos jsme slavili komorně, protože loni si mě při jeho oslavě odtáhnul do ložnice a rychle zamknul - se slovy "abysme měli klid". Hráli jsme si a ven vyšel, až když cítil, že tam už skoro nikdo není. Tolik dobrodružství jsme už za ty roky prožili... tolik zážitků všech barev a intenzit... tolik jsme se toho všichni tři už naučili... Děkujeme za všechno, i za ty všechny perné chvíle, náročná období, okamžiky zoufalství, slzy, bezmoc, naprosté vyčerpání - to všechno pro nás byl a je motor, abychom se všichni stále učili, jak si přivolat do života víc radosti, štěstí a lásky. A jízda pokračuje!





• Poprvé: "Mám tě moc rád, maminko"

Velká událost! Ángelek poprvé řekl: "Mám tě moc rád, maminko". Jen tak. Z ničeho nic. Dokonce dvakrát za sebou. Tato sladká slova jsem slyšela poprvé v životě. A přitom bylo teď několikatýdenní období, kdy byl "víc autistický" např. mluví hodně hlasitě, mnohokrát opakuje stejná slova, věty či scény.

Už to naštěstí známe z dřívějška. Na jednom školení jsme slyšeli, že je toho na naše děti prostě někdy moc, že je jejich vývoj a rozvoj stojí hodně vnitřního úsilí a že si musí čas od času prostě odpočinout. Tento jejich odpočinek může vypadat, jako že se zastavili nebo dokonce jdou trochu zpátky. Poprvé jsme to výrazněji zažili, když kolem 3. roku přestal používat plínky, ale pak se k nim zase po čase vrátil.

Někdy je to prostě dva kroky dopředu a jeden zpátky. Naučili jsme se udržovat se v klidu, optimismu a víře, že všechno je v naprostém pořádku, a že Ángel dělá to nejlepší, co může. I když to vypadá, že se posouvá zpátky, děláme vše jako normálně a hrajeme si s ním se stejným nadšením a radostí jako jindy.

A pak vždy přijdou momenty překvapení. Jako třeba "Mám tě moc rád, maminko" nebo že nám před pár dny poprvé v životě připravil na stůl příbor (dřív si ho většinou odmítal podat i sám pro sebe) a dokonce sám rozklepnul vajíčka na pánvičku a míchal je, takže nám ve svých 8 letech připravil večeři (a u toho zářil radostí). Stále nějaká poprvé. Život plný štěstí.


Ángelovy historky


• Ángelek na výletě s naší dobrovolnicí Julií

Měla jsem to štěstí a vypůjčila jsem si Ángelka na celodenní výlet na Karlštejn. Jeli jsme s partou lidí a pejskem, kterého se Ángel zprvu chvíli bál, ale poté na něj volal: "Jerry, pojď, pojď" nebo "Jerry, nechoď do té vody, je moc špinavá". Byl to naprosto bezvadný výlet, všichni jsme si to moc užili a Ángelek asi nikdy nepřestane překvapovat.

Tentokrát mi párkrát vyrazil dech tím, jak je hrozně v pohodě mezi lidmi, které nezná. Hrál si s nimi a házeli si s míčkem, opíral se o ně, když jsme odpočívali, občas je chytil za ruku či společně pozorovali letadla a říkali "la avioneta". Ángelek je nejšikovnější a nejúžasnější, zkrátka boží.





• Jozef Schovanec a jeho hluboká i humorná zpověď na konferenci TEDx s názvem Těžký život neautistů




• Reportáž TV Barrandov o dubnu – měsíci autismu




• Trička na podporu povědomí o autismu a proč je máme letos červená

Ángel miluje červenou, tak jsme si objednali červená trička (tedy já protekčně i černé, pózuju s modelem Jozífkem, chlapečkem našich dobrovolníků). Ángel dlouho vykřikoval, že chce nosit jen červenou. Jenže sehnat klučičí červená trička a kalhoty nebo tepláky je docela fuška, většinou se nabízí vše v modré, šedé, černé atd, červených věcí je málo. Pak nám ale homeopatka řekla, že se jí zdá, že Ángelovi to modré tričko nedělá dobře. A podobnou věc nám řekl jeden léčitel. To už mi stačilo, abych konečně vzala Ángela vážně! Prý je to pro něj mnohem lepší kvůli uzemnění. U modré by ještě víc ulítával. I kdyby to tak nebylo, líbí se mi, že si už řekne, co se mu líbí a v čem se cítí dobře... (Kdybyste také chtěli taková trička, i jinak barevná, můžete se obrátit na fb stránku Corvus Bohemia.)




3/2017


• Cestování s Ángelem & lidi na zeměkouli jsou přátelé – z Ángelkových historek

Ángel zvládá cesty stále lépe. Cestování je pro něj spíš příležitostné, ne na denní bázi, takže se patrně o to víc těší.

Nejradši cestuje vlakem, metrem nebo letadlem.

Naposled jsme letěli do Jižní Ameriky, takže to byla dlouhá cesta, ale Ángel byl překvapivě v pohodě a byl to pokrok opoti dřívějším cestám asi o 1000%.

Kvůli počasí nám ulítla 2 letadla, takže jsme cestovali o 24 hodin víc a Ángelek to až na pár náročnějších momentů zvládnul krásně. Dřív chtěl v letadle běhat, když měl sedět, nechtěl pás a vřískal... teď se nic z toho nekonalo a dokonce si vůbec poprvé nosil svůj batůžek a kufřík.



Ano, je pravda, že pozornost budíme i všude v cizině.

Buď se Ángelek "příliš" raduje a tím ostatní fascinuje nebo třeba když se v lijáku ostatní spěchají schovat, tak on běží do největší vřavy. Ale zaplať pánbu za ty dary - dříve jsme budili na veřejnosti pozornost hlavně tím, že měl záchvaty, vzteky, plakal, křičel, utíkal atd.

Na jednom výletě k vodopádům, kde jsme potkali vícero lidí, se tak zamyslel a říká: "Maminko, lidi na zeměkouli jsou přátelé."


Ángelovy historky


• Videorozhovor s Ernestem Chuecos (Z autismu se nezblázníme)

Díky našim krásným dětem se potkáváme s mnoha fajn lidmi, například s Kristinou a Davidem, kteří mají chlapečka s autismem a založili vlastní YouTube kanál "Z autismu se nezblázníme". Tady jeden z dílů, tentokrát rozhovor mezi dvěma tatínky.




• Konference She 8. 4. 2017 v Hostivici – jedním z témat je i Autismus jako dar

Konference (nejen) pro ženy. Další témata např. o výživě s Margit Slimákovou, svobodná výchova v podání Veroniky Hurdové alias Krkavčí matka, jak peče Radka Rosická, hormonální jóga atd. Celé to moderuje skvělá novinářka a spisovatelka Monika Valentová.

Více info na www.she-is.cz


2/2017


• Buďte hnací silou pozitivity Vašeho dítěte!

Článek od Kim, školitelky v Autism Treatment Center v Americe.

Budte_hnaci_silou.pdf


• Dobrovolnictví v oblasti autismu – Reportáž TV Barrandov

O tom, jak pracujeme s Ángelkem a s dobrovolníky.

Reportáž TV Barrandov


• Do odkazů (inspirace) přidáváme film, který nás zaujal: Dítě z Marsu

Jak se chovat k dítěti, které tvrdí, že je z Marsu, a ani není vaše



Odkazy


1/2017


• Pf 2017

Ať je pro nás všechny 2017 rokem plným radosti, štěstí, lásky, legrace, pohody a zázraků.

Štěstí nezávisí až tolik na vnějších okolnostech, můžeme si ho vytvořit v sobě a tím i v našem životě.

A zázraky se prý dějí denně, jen si jich víc všímat.




• Spiderman – z Ángelkových historek

Ángelek nám poslední dobou všude leze po dveřích a skáče, dokonce si tam i čistí zuby... Takový náš Spiderman!


Ángelovy historky


• Konference TEDx Prague Women – Co mi přinesl synův autismus

O naší cestě s Ángelkem, o štěstí za všech okolností, o přístupu k problémům a výzvám...

TEDxPragueWomen


• Dobrovolnictví jako antidepresivum

Nový článek, který napsala Bára, uveřejněný na webu dobrovolnik.cz, přes který jsme našli už několik našich dobrovolníků.

O tom jak si nás našel dobrovolník Janusz

2016

12/2016


• Jaký je nejlepší dárek pro naše děti? O co nás ve skutečnosti žádají?




• Ángelek a "perníčkové" video aneb jak se radovat ze života




• Jak Ángelka baví učit se

Ángelek má teď nějaké skokové období. Po roční pauze se opět vrhnul na psaní písmen a čísel, teď k tomu ještě přidal znaménka jako pomlčka, plus apod. Během roku jsme mu víckrát nabízeli jeho oblíbený slabikář s včelkou Májou nebo dřevěná písmenka, s kterými jsme si dříve hráli, ale nejevil žádný zájem. Nyní bere papír za papírem nebo používá tabuli a píše nebo maluje jak o život.




I s malováním zažíváme velký posun. Zhruba rok a půl jsme s našimi dobrovolníky malovali, příp. vystřihovali stovky duh a zoubků. A teď nás Ángelek překvapil. Sám (!) namaloval a vystříhnul několik perníčkových panáčků, sám namaloval duhu, zub ne s 2, ale 3 kořeny (dříve vždy trval na 2 kořenech) a úplně nás ohromil svíčkou s hvězdičkami. Víckrát denně vykřikuje, že se chce učit.



Také stále pečeme perníčky. Na rozdíl od loňska teď Ángel perníčky vykrajuje pomocí formiček sám, dává je na plech a pak plech i sám do trouby. A ještě perníčky využíváme na matematiku - kolik jich dáme na plech vedle sebe, kolik dostane tatínek, maminka atd.

Máme radost, jak se Ángel posouvá, a ještě větší z toho, že ho to všechno baví.

Ángelovy historky


• Dobrovolnictví jako antidepresivum

Nový článek, který napsala Bára, uveřejněný na webu dobrovolnik.cz, přes který jsme našli už několik našich dobrovolníků.

O tom jak si nás našel dobrovolník Janusz


11/2016


• Moc diky facebookovým stránkám "MujAutismus" za skvělé video s českými titulky!

Cenné myšlenky, praktické tipy, velmi laskavý a pozitivní přístup, Nick má sám zkušenost s autismem.




• Ángelek vymyslel modlitbičku "Ale je to fajn"

Je to hlavně o tom, že je všechno fajn, a taky o medvědech a jednorožcích.




10/2016


• Ángelovy speciální antény

Manžel měl koncert s křestem CD a Ángelka v tu dobu hlídal náš dobrovolník Kuba. Když jsme přišli domů, Kuba říká: "Jaký to bylo? Dobrý, že jo? Já už to vím. Ángel totiž několikrát nadšeně tleskal a volal braaavooo!" Ángelek nám opakovaně dokazuje, že má nějaké speciální antény. Když byl menší a schovala jsem před ním čokoládu, tak ji vždy našel, i když jsem měnila skrýše. Nebo jsem jednou přišla domů a chtěla jsem si s ním hrát, on na mě kouknul a říká: "Máš hlad. Napapej se." A bylo to tak :-)


Ángelovy historky


• Vaše dítě má poslání...

Jsou tu, aby nám pomohly změnit se a růst...
Od Samahrie, první "Son Rise mámy".




09/2016


• Přidána aktualita ohledně školy

Ángelek je prvňáčkem. Děkujeme moc Základní škole Březová, že nám umožňuje vzdělávat Ángela doma, čímž můžeme intenzivně pokračovat se Son Rise programem. Byli jsme ve škole první školní den, popovídali jsme si s panem ředitelem a paní učitelkou, dostali jsme učebnice a Ángelovi z celé návštěvy asi nejvíc učarovalo dětské hřiště před školou. :-)



škola


• Ángelek v krásné interakci s prababičkou

Barbora:
Ángelek s prababičkou. Jejich zatím nejkrásnější a nejhlubší interakce. Vidět je takhle spolu, to je pro mě ráj na Zemi.

Ernesto:
Dítě, které se nedívalo do očí a ignorovalo všechny, kteří od něj něco očekávali... Nyní, stejné dítě, daruje pohledy, úsměvy, obejmutí a pohlazení těm, kteří opustili svoje požadavky...
Díky všem, kteří pijeme z tohoto pramenu, který nám Ángelito dává k dispozici. Děkuji všem za to, že ho milujete a že přijímáte požehnání, které nám tento anděl nabízí. Děkuji ti, synu, za to, že jsi, kdo jsi. Tvůj táta



Ángelovy historky


• Co když máme doma léčitele a šamany?

Co když máme doma léčitele a šamany? Když byl Ángelovi rok a náš kamarád se zrovna necítil dobře, přinesl mu Ángel velký křišťál a trval na tom, aby si ho vzal. Kamarádovi se pak prý udělalo lépe. Onehdá poklepával jinému kamarádovi pírkem na prsou, ten se snažil vtipkovat, ale Ángel se na něj dál vážně díval a poklepával dál. Z kamaráda pak vylezlo, že má spoustu těžkých problémů. Nám i našim dobrovolníkům utrousil věty typu: Ničeho se neboj... Máš tvrdé srdce... Ty se učíš. Zavolej si svého andělíčka, ten ti pomůže... Tady bude klid...



Kamarádka (na fotkách) tvrdí, že když se na ni Ángel podívá, má pocit, že se jí dívá až do duše. Jednou přišla na návštěvu, Ángel zapálil vonnou tyčinku a stále kolem ní s tyčinkou chodil, pak ji dal do stojánku k její židli a vlezl jí na klín, kamarádka říkala, že cítila, jako kdyby ji očistil. Možná tyhle děti spoustu věcí neumí, možná jsou v něčem pozadu, možná vnímají a komunikují jinak, ale kdo ví, v čem všem jsou napřed a s čím nám přišli pomoct.



Ángelovy historky


08/2016


• Nejlepší suvenýr z naší dovolené?



Máme za sebou krásnou dovolenou na Floridě, kde žije půlka naší rodiny a kam se dostaneme maximálně jednou za rok. Některé naše příbuzné jsme viděli po 3 letech. S Ángelkem je vše snazší. V letadle se třeba dříve nechtěl připoutat a řval. V uličkách chtěl chodit nebo běhat, když roznášeli jídlo. Měl tolik energie, že jsme vylézali z letadla úplně hotoví... Teď byl let v pohodě.

Na pláži mi jednou v minulosti vylezl během snad sekundy až na hlavu, protože jel kolem traktor, který upravoval pláž, u toho Ángel hrozně křičel a tahal mě pryč. Teď jsme se na traktor mohli dívat a jen si chvílema zacpával uši.




Ovšem čeho si vážíme úplně nejvíc a z čeho jsme v úžasu, jsou jeho vztahy s našimi příbuznými a ostatními dětmi. Tolik obejmutí, tulení, mazlení, hraní... Spokojeně si hrál s ostatními dětmi v bazénu, nevyžadoval stále přítomnost jednoho z nás, rodičů, a klidně byl aspoň chvíli i s jinými příbuznými, lezl jim na klín, usínal u nich, vykřikoval: "Chci si hrát s babičkou!" Spontánně, bez jakéhokoli pobízení. A jak je to od něj takové ryzí, tak i ostatní úplně zářili. Já sama jsem v naší venezuelské rodině nikdy necítila tolik lásky jako teď. To je nejlepší suvenýr, co jsme si odtud mohli přivézt.




Ángelovy historky


• Pražský deník zveřejnil moc hezký článek o našich dvou bývalých dobrovolnicích a novopečených maminkách Barče a Míše.

Život jim změnil autista Ángel. Oběma k lepšímu


07/2016


• Pečeme perníčky i v létě (dokonce s sebou do letadla)

Vánoce i v létě :-) Tento týden nám to doma voní po perníčkách již po třetí. Ángelek určuje tvary, já vykrajuju, on pak precizně řadí na plech. Nejoblíbenější je andílek a perníčkový panáček. Dva si nechává na konec a bere si je v krabičce všude s sebou. Sní je vždy až tehdy, když se peče nová várka. Nejlepší na tom všem je, že spolupracuje a pomáhá, podává mi formičky, podal i židli, když jsem potřebovala někam dát plech. V podobných situacích slyšíme reakce jako – "podej si to sama" nebo "podá to tatínek" nebo "ty to umíš, já to neumím". Motivace a nadšení dělá divy. Jo a když se mi v první várce perníčky lepily a nešlo mi to, tak mi duchaplně říká "někdy se musí věci zkoušet víckrát". To mu říkáme, když se rozčiluje, že něco nejde. A trpělivě čekal, až se mi to povedlo...



Perníčky hrály velkou roli i v přípravě na dovolenou. Ángel na mě jednou udělal ty svoje velké oči a řekl mi, abych udělala perníčky s sebou do letadla. Když jsem souhlasila, tak to do odjezdu zopakoval ještě asi 150krát (ani moc nepřeháním). A hádejte, co udělal jako první věc po nástupu do letadla? Ano. Vzal si piksličku s perníčky a začal jíst. Jak to naplánoval, tak to bylo :-) A cesta za oceán byla v našem životě nejpohodovější, možná že i díky těm perníčkům!




• Od naší dobrovolnice Evy

Angelíček, Barča, Ernesto!

Je to neuveriteľné, ale zástavka "Hostivice ve Vilkách" sa mi stráca z dohľadu. Väčšinou neviem čo povedať, vlastne ani teraz nemám veľa slov. Chcem najmä poďakovať za všetko čo som mala možnosť si u Vás uvedomiť. Za každú započatú dvojhodinovku, ktorá s Vašim (možno vedomým, možno nevedomým) dohľadom otvárala bránu ku mne samej. Ani neviem ako je možné, že sa niečo také stalo mne, že som mala možnosť uvedomiť si svoju užitočnosť a zároveň bezvýznamnosť. Za to, že som mala možnosť uvedomiť si aký dôležitý je postoj, ten postoj s ktorým pristupujem/e ku všetkému v našich 24-hodinových životoch!

Vďačím i za to, že som mala možnosť si spirituálnu "oshovskú" teóriu načítanú v paperbackových knihách uplatniť na tráve pozorujúc a mávajúc nebu s Angelkom ... Niekto by si myslel, že sú to náhody…

Chcem Vám len povedať "všetkým trom", že to čo robíte je tá najčistejšia forma altruizmu, o ktorej by sa mal svet dozvedieť, i keď viem že Vám stačí aj ten "malý" svet zdieľajúci s Angelkom … každodenný 24-hodinový Son-Rise, ba čo viac. Myslím, že ste vytvorili a tvoríte originálnu českú verziu … !

Hoci som aktuálne v rozpoložení sa "vracania" starej Evy, nepustím ju. Nepustím tú, ktorá sa objavila i vďaka Vám.

Krásny Život Vám prajem!

PéES: Určite Vás prídem navštíviť minimálne kvôli Angelkovým očiam, Barčinmu najspirituálnejšiemu a najúprimnejšiemu hlasu pod slnkom a kvôli Ernestovým dialógom, za ktoré zaplatím i krvou! ((-:

S láskou

Eva




05/2016


• Raun K. Kaufman: Průlom v autismu. Právě vyšla kniha přímo od Rauna.

Právě vyšla kniha přímo od Rauna (toho, kdo měl v dětství autismus a teď školí po celém světě). Obsahuje jeho příběh i systematicky a přitom čtivě popsané jednotlivé elementy Son Rise programu. Jsme vděční, že kniha vyšla i v češtině a děkujeme za to Vladovi Mokráňovi.




• V sekci otázky/odpovědi přibyla otázka:
Poradíte nám, kde máme najít terapeuta Son Rise Programu®? Máme se stěhovat do Prahy?


Není potřeba se nikam stěhovat, Son Rise Program® se dělá doma, v prostředí, kde to dítě zná a kde se cítí bezpečně. Největšími experty na svoje dítě jsme my, rodiče, protože ho známe od narození a trávíme s ním většinu času. Proto se potřebujeme tuto metodu sami naučit – ať už z knih, webu či školení. Nejde jen o konkrétní metody s dítětem, jak např. podpořit oční kontakt, náměty na různé hry, jak zvýšit flexibilitu našeho dítěte, jak se k němu připojit, jak máme zařídit pokoj/hernu, jak pracovat s dobrovolníky, ale také (a hlavně) jak pracovat sami se sebou (např. když se dítě vzteká nebo má záchvat), jak se podívat do sebe na svoje přesvědčení, názory (např. jak je to s mojí vlastní flexibilitou?). Školení Son Rise Programu® probíhají několikrát za rok v USA nebo i v Anglii. V ČR máme to štěstí, že zde působí certifikovaná Son Rise terapeutka Linda Cecavová, která nabízí telefonní konzultace, návštěvu v rodinách a kursy. Má svoje webové i facebookové stránky. Se školeními v USA i Lindou máme jen ty nejlepší zkušenosti, oboje doporučujeme.

Otázky a odpovědi


04/2016


• Trpělivost růže přináší aneb zpíváme spolu – Ángelovy historky

Byli jsme večer v koupelně a najednou Ángelek něco brumlá a nějak si pobrukuje. Po chvíli mi došlo, že je to jedna z ukolébavek, co mu zpívám večer již několik let. To bylo za ta léta poprvé, co ji sám zpíval. Takže mě vnímá?! Přidala jsem se potichu k němu a zpívali jsme spolu. Nechal mě. (Většinou, když zpívám, tak se oboří, ať přestanu.) Začaly mi téct slzy. Takový zázrak! On jen vypadá, že nevnímá, neposlouchá, ignoruje. Ale někde v té jeho hlavičce se vše ukládá a jsou to právě tyto záblesky, kdy vidíme, že je vše jinak a že vše, co děláme my i naši dobrovolníci, že všechna ta mravenčí práce, má smysl. Jako by nás chtěl povzbudit a dodat další sílu a naději. Jsi kabrňák, Ángelíčku, dík moc a jedeme dál!



Dobrovolníci


03/2016


• O svých zkušenostech s autismem od naší dobrovolnice Martiny

Za Ángelkem jsem začala chodit vlastně shodou mnoha okolností. Pracovala jsem už kdysi dva roky jako dobrovolník pro Diakonii a pomáhala v sociálně slabších rodinách doučovat děti nebo s nimi trávit volný čas. Tam jsem se taky dostala do kontaktu s Adamem – 8 letým klučinou, který měl středně těžký autismus. Do té doby jsem vůbec nevěděla, co autismus znamená. Chodila jsem s Adamem na hřiště a hlavně jezdila MHD, protože to on miloval. Nevěděla jsem, jak se vlastně mám věnovat klukovi, který souvisle nemluví a nedokáže mi tedy říct,co se mu líbí, co by chtěl, atd. Dostala jsem pár rad, ty jsem aplikovala a začalo mě udivovat, jak lze mluvit a při tom nepronést ani slovo, jak se nestydět za to, že Adam hlásí v autobuse každou zastávku, že si začne na celý autobus zpívat, že zničehonic se nahlas zasměje. Ze začátku pro mě bylo ohromně těžké snést ty káravé pohledy a poznámky typu – Maminko, uklidněte si to dítě? Postupem času jsem si to začala užívat – tedy to, že někdo umí být takový jaký je, aniž by ho zajímaly právě ty káravé pohledy a přihlouplé poznámky okolí. Naučila jsem se lidem dívat do očí s úsměvem a pevným pohledem. Po několika měsících byl ale Adam vyřazen z dobrovolnického programu, takže skončilo i mé první setkání s artistickým dítětem.



Po nějaké době jsem potkala Barboru, se kterou jsme společně studovaly gymnázium a hrály volejbal, a ona mi řekla o Ángelkovi. Zaujalo mě, že existuje úplně jiný přístup k autismu a autistickým dětem, že dokonce existuje speciální program Son Rise, který Barbora s Ernestem aplikují, a který přináší viditelné výsledky. Začala jsem přemýšlet, že bych se zapojila jako dobrovolník k Ángelkovi. Chtěla jsem začít postupně, pomalu. Jenže jak se říká, člověk míní a život mění. Vypadla jedna dobrovolnice, takže jsem do programu naskočila bez přípravy rovnýma nohama. Dnes jsou mé návštěvy u Ángelka pravidelným bodem mého týdenního programu. Díky interakci s Ángelkem jsem se naučila si zase hrát, radovat se, být tady a teď, ať se děje cokoliv. Pokojíček, Ángelek a já – tři stálé jednotky v proměnném světě. Fascinuje mě, jak mě Ángelek nastavuje zrcadlo – jsem sportovní typ, takže spolu hodně běháme, skáčeme, padáme a jinak se fyzicky zabavujeme – Ángelek nějak vycítil, že právě tohle je má podstata, a že si to s ním užívám. Ještě stále nechápu, že už tři měsíce návštěvu co návštěvu kreslím vánoční stromeček, i když mi kreslení vůbec nejde. Možná proto, že kreslím spíš systematicky než hezky. Kmen, větve, ozdobičky, dárečky, hvězdičky, svíčky, srdíčka – vše kreslím tak jako poprvé, a když něco zapomenu, Ángelek mi to okamžitě připomene. Kreslení se pro mě stalo hrou. V pokojíčku si často připadám jako kdybych procházela různými stupni meditace, kterými mě můj guru provází, a vždy odjíždím nabitá a uvolněná… Pochopila jsem, proč může být autismus darem a jsem nesmírně ráda, že můžu být součástí této malé komunity nadšených a unikátních lidí, která se kolem Ángelka přirozeně utvořila.



Dobrovolníci


02/2016


• V sekci otázky/odpovědi přibyla otázka: Stalo se vám, že vám Ángel dával facky? Co jste s tím dělali?

Ano, budou to už 3 roky, kdy měl Ángel takové období a moc jsme nevěděli, co s tím. Naštěstí jsme v té době objevili Lindu Cecavovou a toto bylo součástí naší telefonní konzultace. Udělali jsme, co nám Linda řekla a facky se pak už nikdy nevrátily. Hlavně nás tenkrát tak nějak uklidnilo, že to nemusí znamenat, že od teď bude Ángel agresivní vůči nám nebo druhým lidem, ale že možná testuje fyzické hranice, hranice těla a různé vjemy, tlaky, pocity - že je to pro tyto děti neznámá a těžce uchopitelná oblast. Linda doporučila, ať ho víc mačkáme, masírujeme, hladíme, všude po těle i na obličeji a hlavě, ať zkoušíme hlavu různě stlačovat a mačkat spánky. Nedávno jsme podobně reagovali na jeden dotaz na facebooku a Linda Cecavová ho doplnila takto: "Ještě něco k těm fackám: Základ je 1) dát hranice....stoupnout si (pokud je to do obličeje), poodstoupit, třeba i chytnout ruce, kouknout se do očí a říci "Tomu nerozumím" nebo "I když mě biješ, ty pastelky pořád zůstanou na poličce /třeba kreslil na zed´/. Je potřeba nechovat se zbytečně agitovaně, to děti spíše rozesmívá. Vzpoměňte si na POCKER FACE. Je však nutné, aby co nejvíce lidí z okolí spolupracovalo a nedávalo fackování zbytečné reakce. 2) oceňovat co nejvíce momentů, kdy dítě komunikuje efektivně a situace zvládá...pocit sebedůvěry..... No a taky svatá trpělivost....At´se daří!" Držíme palce!

Otázky a odpovědi


01/2016


• V Lidových novinách v sekci Pozitivní zprávy vyšel malý článeček o našich dobrovolnících!

Pozitivní Zprávy


• Máme radost, že jedna paní redaktorka z Reader‘s Digest oslovila naši Barču kvůli rozhovoru a že z toho vzniknul moc hezký článek.

Paní redaktorka se svého úkolu zhostila úžasně, poctivě si pročetla všechny informacea přišla se k nám i podívat, aby viděla, jak si Angelek s Barčou hrají v pokojíčku...

Síla osobnosti – Bára a Ángel.pdf

2015

12/2015


• Co chtějí děti k Vánocům?




• Vyšla knížka "Happiness is a Choice" ve slovenštině pod názvem "Šťastie je voľba"

Šťastie je voľba


• Od naší dobrovolnice Ivany

K dobrovolnictví a trávení času s Angelíčkem mě přivedla touha začít něco podobného dělat, blíže jsem to nedokázala vysvětlit. Nejsem typicky člověk, který by se pohyboval pracovně v sociální sféře. Spíše naopak, mám vlastní firmu s 10 zaměstnanci, velmi málo času na osobní život a odpočinek. Když jsem zvažovala dobrovolnictví, zdálo se mě i Angelkovým rodičům nereálné, abych našla čas být “plnohodnotným dobrovolníkem” a chodit za ním 2krát týdně. Když jsem přišla na nezávaznou návštěvu a netušila ani zdaleka, co znamená dětský autismus a Son-Rise, stal se doslova zázrak. Angelíček si mě odvedl a jako by mi dával návod, jak s ním mám zacházet. A bylo rozhodnuto, prostě jsem do toho šla. Dnes je pro mě Son Rise životní filosofií, která se mi začíná promítat v celém životě. Učí mě, co znamená opravdová bezpodmínečná láska. Jak hledat přirozenou schopnost být tolerantní, naslouchat a neočekávat. Angel mi dodává sílu měnit své životní postoje. Čím? Vidím, jak úžasný efekt přináší změny mého postoje v pokojíčku. Zatím nejintenzivnější zjištění pro mě je, že když za ním vstoupím bez očekávání a užívám si přítomného okamžiku, ať je jakýkoli, začíná být i on mnohem přítomnější s velmi intenzivním očním kontaktem. Jakmile i nevědomky zapnu vnitřní tlak, vzdálí se. Angelovy impulzy jsou tak trefné, že pokud člověk má vůli pracovat na sobě a změně svých postojů, Angel je tím nejlepším a velmi intenzivním průvodcem. Pozoruju pozitivní změny ve svém životě, ať v manželství, tak s přáteli, rodinou i v pracovním životě. Son-Rise se pro mě stává běžnou součástí života a jsem za to moc vděčná.



Okamžiky, které zažíváme, jsou nepopsatelné. Nedávno jsem si říkala, že jsem nikdy v životě nedostala tolik pusinek za dobu 2 hodin v pokojíčku. Přicházím „nalíčená paní manažerka“, odcházím vypusinkovaná pomuchlaná usměvavá holka.

Angelíček je velmi kreativní a má obrovskou fantazii. Vidí věci, které mi nevidíme, protože jsme z toho mnohdy nechtěně „vyrostli“ a dospěli jsme. Učí mě znovu, jak si hrát, a objevuju v sobě znovu svou dětskou hravost, fantazii a představivost. Když se překonám a dokážu fantazírovat s ním, oplácí mi to svojí euforií a radostí, což je pro mě nepopsatelně dojemné a naplňuje mě to takovým štěstím, že jsem ani nevěřila, že něco podobného existuje.



Již delší dobu jsem chtěla začít meditovat a pomáhat si tak v životě od stresu. Zkoušela jsem dříve poslouchat meditační hudbu, jógu a další věci. Hlavu se mi nedařilo vypnout. Angel mi pomohl najít úžasně jednoduchý způsob meditace. Prostě vnímat věci kolem a zaměřit pozornost na zajímavé detaily – barvy a jejich kombinace, tvary, obrazy a zvuky. Zjišťuju, že takových impulzů je kolem spoustu a když je vnímám, dokážu ovlivnit tok myšlenek a to je to, co se snažím naučit a co mi pomáhá. Angelíčkovou dobrovolnicí jsem už půl roku a jsem moc vděčná za to, že mi do života vstoupila celá Angelíčkova rodina! Přeju Vám, abyste k Son-Risu našli svou cestu a aby Vám pozitivně ovlivnil Váš život!!!

Zkušenosti našich dobrovolníků


• Deset nástrah ohledně svátků a jak se jim vyhnout od Rauna Kaufmana.

10 nastrah.pdf


11/2015


• Na posledním měsíčním setkání jsme mluvili o důležitosti našeho postoje a přístupu.

Naše dobrovolnice Barča zde přeložila k tomuto tématu velmi zajímavou pasáž z knihy Rauna Kaufmana. Jaká přesvědčení nám, rodičům, slouží a přinášejí štěstí a sílu? A jaká nás oslabují?

Přístup v SRP.pdf


10/2015


• Věra Klucká již delší dobu vnímá a maluje auru.
Věnuje se zejména "dětem nové doby".


V tomto povídání na radiu Sázava představuje děti indigové, křišťálové atd. a zmiňuje i děti s autismem.

radiobar.cz/sazava/porady/mezi-nebem/mezi-nebem-a-zemi_85.mp3


• Měli jsme velkou radost z pozvání do Českého rozhlasu do pořadu Hovory.

Vždy jsme rádi, když máme možnost mluvit o autismu a Son Rise Programu.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3484012


• Novinářka Petra Horáková byla moc laskavá a s velkým citem sepsala náš příběh

Synův autismus nebereme jako tragédii, ale jako dar


09/2015


• V sekci Zkušenosti našich dobrovolníků přibyl další článek od naší dobrovolnice Míši, která byla na školení v Americe.

V životě se nám občas naskytnou takové příležitosti, které by bylo naprosto pošetilé odmítnout. Jedna takováto příležitost mě také potkala. Rodiče Angelka mě nabídli, jestli bych nechtěla jet do Ameriky na školeni The Son-Rise Program Strart-Up. Byla jsem nadšená! Netrvalo ani pár minut a nabídku jsem přijala. Obdivuji rodiče Angelka, že i přesto, že věděli, na jaké úrovni jsem s angličtinou, šli do toho. Pro mě to byla veliká výzva. Angličtinu jsem měla každý den a občas se stalo, že jsem během jednoho dne měla i tři angličtiny. Bojovala jsem! Měla jsem na to asi tři měsíce. A pak se vše seběhlo tak rychle, že jsem najednou stála před branou Autism treatment centra v Sheffieldu u úžasného nápisu A PLACE FOR MIRACLES a nutně jsem tam potřebovala vyfotit. Aby všichni pochopili mou naléhavost: nevyfotit se s touto cedulí v Sheffieldu je jako nevyfotit se s Eiffelovkou v Paříži. CVAK! Zakřičel můj fotoaparát pod prsty mého manžela (který mě na místo dovezl a pak si mě zase odvezl). A náhle jsem si pořádně uvědomila co se vlastně děje a že jsem už skutečně na TOM místě. WAU! Najednou jsem byla ve školící místnosti plné lidí a přede mnou byl Raun, chlapec, který MĚL autismus a jehož rodiče tento program vymysleli. A tento člověk nás školil každý den a byl v tom opravdu hodně dobrý - WAU! Viděla jsem Jade (děvče, co se po 5ti letech dostalo z autismu) jako normální puberťačku, která nám pomáhala se ubytovat. Viděla jsem spoustu ostatních rodičů, se kterými jsem si povídala - ještě před těmi třemi měsíci pro mne bylo nemyslitelné, že ač s chybami, budu konverzovat v angličtině. Viděla jsem také Bearse (tatínka Rauna), jehož přítomnost ani nevyžadovala komunikovat v nějakém jazyce. Bylo to naprosté porozumění a úžasné naladění. V životě jsem nepotkala nikoho takového! Bohužel toto se moc nedá popsat, to se musí opravdu zažít. Viděla jsem nádhernou a klidnou přírodu, ve které jsem běhala s fotoaparátem v ruce i když pršelo a radovala se ze života. Myslím si, že mou radost sdílela i jedna žába, volavka a veverka. Nikdy jsem netušila, co veverky vydávají za zvuky. WAU!

Návštěvou Autism treatment centra v USA jsem překonala své tehdejší hranice - byla jsem naprosto sama mezi cizími lidmi a s pro mě teprve nově objeveným jazykem, tak daleko od domova. WAU!




• Přidána nová otázka do otázek&odpovědí:
Jak má vypadat herna dle Son Rise Programu?


Herna má být klidná místnost nebo klidná část místnosti. Raun dělal Son Rise Program s maminkou v koupelně, mnoho lidí - když nemají nějaký extra pokoj nebo dětský pokoj - využívají ložnici, dá se využít i obývák. Podstatné je odstranit vše, co může rozptylovat, všechny hračky, předměty, obrázky, dekorace, květiny, ideální je co nejjednodušší místnost. V herně má být ideálně zrcadlo a nahoře na poličkách nějaké hračky. Podstatné je začít. Pokud není prostor ideální, tak to nevadí. Nejdůležitější věcí v místnosti jsme totiž tak jako tak my - osoba, která tam s dítětem je. My jsme milující, zábavní, plní nadšení a energie, plně se zajímáme o dítě a oslavujeme jeho oční kontakt a jakoukoli komunikaci, kterou zachytíme.

Otázky a odpovědi


08/2015


• Son Rise Program® a školeni v US
"Family Intensive" – školení v Americe i s Ángelem

Son Rise Program® jsme objevili v březnu 2013. Na stránkách Autism Treatment Center of America jsme hltali jeden článek a video za druhým. Když jsem viděla, že tam můžeme jet i s Ángelem, chtěla jsem, abychom jeli co nejdříve. Ale ejhle, ukázalo se, že nejdřív musíme projít základním školením Start Up. A po Start Up jsme zjistili, že jsou ještě další dva kursy... Tak jsme zatím pracovali s Ángelem, jak nejlépe jsme uměli, a mezi tím udělali tyto další dva kursy a ještě školení "Power Dialogues", kde jsme se učili, jak pracovat s přesvědčeními pomocí otázek.



Na "Family Intensive" jsme tedy odjeli téměř po dvou letech od začátku našeho programu. Těšili jsme se moc! Jely s námi i naše dvě dobrovolnice Barča a Yuli, které překládaly, pozorovaly, jak si nejlépe hrát s Ángelem, i samy byly v herně a dostávaly zpětnou vazbu, a byly s námi i na některých školeních.

Slovo "intensive" skutečně popisuje dění toho týdne. Jako bychom skočili do divoké řeky. Kombinace školení, otázek&odpovědí (protože vše bylo samozřejmě napasované přesně na Ángelka a naše potřeby), my v herně, zpětná vazba pro nás (kde vyplavávala naše hlubší témata), pozorování Ángela v herně, pozorování našich dobrovolnic a následná zpětná vazba a pak zpětná vazba na naši zpětnou vazbu :-)...



Speciálními momenty bylo opakované setkání se Samahrií - maminkou Rauna, tou, která s Raunem trávila celý den a vymyslela pro nás všechny tuto magickou metodu. Je ztělesněná moudrost a radost ze života! Probíraly jsme s ní naše osobní témata i vše kolem Ángela: jak to udělat se školou, jak podpořit Ángelka co nejlépe včetně konkrétních každodenních situací a změn, které nás čekají. Jeden večer jsme mohli mluvit se Samahrií i Bearsem - jsou oba tak inspirativní! Jsme jim moc vděční, že nám a mnoha dalším rodinám prošlapali cestu a stále jsou aktivní a dál nám všem s ohromným nadšením a elánem pomáhají.



Bylo toho tolik, že pozorovat Ángela v herně jsme stihli jen párkrát, ale už to samo o sobě byl ohromný zážitek. Kdokoli přišel do herny, byl rozzářený, vstřícný, plný energie a nadšení, kreativní, Ángela velmi často chválili a to i za sebemenší drobnosti. Nádherně se připojovali k tomu, co Ángel zrovna dělal, a přicházeli s novými a zábavnými činnostmi. Šla z nich všech ohromná láska a Ángel se s nimi cítil tak dobře, že po 8 hodinách v herně, kdy mohl odejít, tam chtěl často ještě zůstat nebo tam šel i večer před spaním a ráno.

Nejsilnější myšlenka, kterou jsem si odvezla? "Son Rise program® je z 90% o přístupu a jen z 10% o technikách." Je to tedy o nás, rodičích a dalších, kteří s autistickými dětmi pracujeme. My věříme od začátku, že Ángel je dar a náš učitel, a ten vděk k němu je stále větší. Cítím, jak se díky němu stáváme stále lepšími lidmi a jsme šťastnější. A je tedy i na nás věřit v ohromné možnosti a veliký potenciál, které každé takové dítě má, a když se objeví jakékoli naše strachy a pochyby, tak si je hned zpracovávat.



Jsme rozhodnuti vytvořit takové podmínky, aby byl Ángel v pokojíčku ještě víc než dřív a aby my všichni (rodiče a dobrovolníci) jsme s ním pracovali ještě lépe a efektivněji - podobně jako v Americe, protože jsme viděli, jak byl celý ten týden spokojený.

Těšíme se na další dobrodružství s Ángelkem a na vše, co nás v životě čeká :-)


• Do otázek & odpovědí přidána otázka: "Jak sháníte dobrovolníky? Nikoho nemůžeme najít."

Když jsme se Son Rise Programem začínali, celou část ohledně dobrovolníků jsme úplně vypustili. Nevěřili jsme, že bychom někoho sehnali, nevěřili jsme, že vůbec existují lidé, kteří by chodili zdarma – rádi – dobrovolně za naším synem s autismem. Ten v tu dobu nemluvil, když nebylo hned po jeho, tak se vztekal a měl záchvaty, běhal, skákal, křičel nebo spíš vřeštěl atd. Až pak na školení v Americe jsme úplně změnili názor, jednak jsme pochopili, že ve dvou nejsme schopni tak intenzivně program provádět, jednak že každý dobrovolník je jiný, a tak se Ángel pomalu a bezpečně seznamuje se světem venku, a třešničkou na dortu bylo to, že jsme tam několik dobrovolníků potkali a všichni o "svých" dětech jen básnili.

Takže to nejdůležitější je věřit, že dobrovolníci existují. A nejen že existují, ale dokonce chtějí přijít právě do naší rodiny. Dále jsme si ujasnili, že dobrovolníci přicházejí nejen dávat, ale také ve velké míře dostávají – např. kontakt s naprosto autentickou osobou nebo impulsy pro seberozvoj. Vyrobili jsme letáčky a vyvěsili je na autobusových zastávkách, v alternativnějších restauracích, obchodech, knihkupectví, psali jsme článek do místního časopisu... Nic takového už neděláme, protože z těchto aktivit nám nevzešel ani jeden dobrovolník. Téměř všichni naši dobrovolníci přišli přes www.dobrovolnik.cz, vřele doporučujeme! Zadali jsme tam dle jejich struktury inzerátek a po nějaké době jsme ho vždy zadali znovu, protože tam stále lidé dávají nabídky, takže po čase náš inzerát vždy propadl dolů. V jeden týden nám tenkrát přišly 2 dobrovolnice (a jsou s námi i nyní), po 2 měsícich přišla třetí, za dalších pár měsíců další. Před létem jsme se dostali pouze na 2 a od podzimu zas přišly další. Prostě nejdůležitější je podle nás dobře si nastavit mysl – vyčistit si vnitřní bloky a pochybnosti, a pak očekávat, že každou chvíli přijdou. Hodně štěstí!

Otázky a odpovědi


• Změny v našem týmu dobrovolníků

Náš tým dobrovolníků se celé dva roky stále vyvíjí. Před létem jsme jich měli deset, nyní pět: Barču, Yuli, Míšu, Natashu a Ivanu. Zároveň se nám ozvaly dvě nové zájemkyně. Více info najdete v sekci Dobrovolníci a Zkušenosti našich dobrovolníků.


07/2015


• Na Son Rise Program® setkání 28. 7. přijde Gábina Llewellyn, maminka sedmiletého Tommyho vyléčeného z autismu

Máme velkou radost, že na naše Son Rise setkání 28.7. přijde Gábina - maminka sedmiletého Tommyho, která se rozhodla autismus respektovat a porozumět mu. Přes program SonRise® dokázala navázat s Tommym kontakt a dnes se Tommy chová jako každý jiný kluk. Bude povídat o jejich zkušenostech a bude prostor i pro otázky. Pokud budete chtít přijít, kontaktujte nás prosím o více info. Moc se na vás těšíme.

Gábina bude mluvit ještě 11.8. v Café Terapie, na tuto akci najdete v příloze pozvánku včetně dalších informací o Gábině a Tommym. Moc inspirující příběh!

Pozvánka do Café Terapie 11. 8.


06/2015


• Raun v 6 minutach popisuje metodu Son Rise Program®
(domaci vzdelavani pro osoby s autismem).


Raun byl prvnim ditetem, pro ktere jeho rodice tento program pred zhruba 40 lety vyvinuli. Pracovali s nim 3,5 roku az do vymizeni znamek autismu. ..."Nejdriv se pridame do jejich sveta a nadsene s nimi delame to, co je bavi." Otazka: nebude to jeste horsi, kdyz se k nim pripojujeme v jejich opakujicim se chovani? "Na zaklade zkusenosti za vic nez 30 let s tisici detmi vidime, ze se jejich chovani nehorsi, naopak cim vic to delame s nimi, tim je toho jejich opakujiciho se chovani mene, vic se na nas divaji, usmivaji se na nas, zaclenuji nas di jejich hry a oteviraji nam tim dvere, abychom je ucili nove veci." Tento program muzeme zacit v jakemkoli veku, i dospelosti. "Nikdy neni pozde."

http://comcastnewsmakers.com/2015/06/05/raun-k-kaufman-global-education-for-the-autism-treatment-center-of-america/


• Dva zajímavé články s Josefem Schovancem,
který žije s Aspergerovým syndromem, jednou z forem autismu.


Schovanec: Autista, který píše knihy

Schovanec: Hlavně, že kohabitujeme


05/2015


• Den strávený s Lindou Cecavovou

Na Lindu jsme se opět moc těšili. Neviděli jsme ji celý rok, ale Ángel se k ní hned rozběhl, když ji viděl. Pamatoval si, že si tenkrát hráli s planetkami. I tentokrát s ní šel do herny lehce a rád si s ní hrál. Pro nás, rodiče, bylo velmi cenné, že jsme mohli vše přes kameru pozorovat a nahrávat, a pak jsme měli s Lindou konzultaci. I když máme pocit, že má teď Ángel trochu rigidnější období, Linda říkala, že vidí ohromný posun oproti loňskému roku. Hodně jsme se vyptávali na školu, protože Ángelek bude nastupovat do první třídy. Dostali jsme skvělé tipy, třeba vše ve škole nafotit a připravit mu album, kde mu vysvětlíme, co se ve škole děje, např. že je potřeba se hlásit. Linda je zlatá a je studnice moudrosti! Ángel i my jsme byli zase moc spokojeni. Těšíme se, až se o tipy i videa podělíme s našimi dobrovolníky.

Spolupráce s Lindou Cecavovou




• Ángelkova další POPRVÉ
(velikonoční vajíčka + bubliny + dudlík)


Ángelek letos poprvé objevil kouzlo Velikonoc a s velkou vervou barvil velikonoční vajíčka.



Nedávno taky poprvé dělal svoje vlastní bubliny z bublifuku, dříve měl bubliny rád, ale musel je dělat někdo z nás a on je jenom pozoroval.



Co se týká dudlíku, měli jsme u nás na návštěvě jednu malou holčičku, která u nás zapomněla dudlík a Ángel se na něj vrhnul a dudlal přes den i večer při usínání. Říkal, že je malé miminko a že když má dudlík, tak je spokojený a nepláče :) V dětství ho vůbec nepoužíval. Máme radost z toho, jak spolu objevujeme nové věci, a těšíme se na další poprvé.



Ángelovy historky


04/2015


• TV reportáž Barrandov Křesadlo & Barča

Máme velikánskou radost, protože naše dobrovolnice Barča získala ocenění Křesadlo!

Barča je s námi od začátku našeho programu Son Rise, tedy víc než rok a půl, chodí dvakrát týdně 2 hodiny a někdy je s Ángelkem i víc. Když přišla, Ángel nemluvil, a teď si už povídají. Barčo, moc díky za tvoje nadšení, lásku a energii!

Křesadlo Barča.pdf

TV reportáž Barrandov Křesadlo & Barča
https://www.youtube.com/watch?v=nKTj_OUD85Y




• Velikonoční radovánky – od naší dobrovolnice Barči

Den před Velikonočním pondělím jsme se s Ángelkem pustili do velikonočních příprav. K našemu překvapení bavilo Ángelka pomáhat úplně se vším - barvení vajíček se odehrávalo zcela v jeho režii, nejprve je barvil a poté na každé namaloval "oči, pusu a jazyk". Pomazáváním mazanců vajíčkem byl nadšený natolik, že když už bylo hotovo, pečlivě ze všech stran pomazal i celé kuchyňské prkýnko. Nakonec se pustil i do umývání nádobí!







• Článek o Son Rise programu® v Pravém domacím časopisu

Článek o Son Rise programu® v Pravém domacím časopisu 04/2015 (my kupujeme v bioobchode Rozmarýna). Původně chtěli jen náš příběh a nakonec je to tak zaujalo, že jsme mohli přidat i shrnutí Son Rise programu®, hlavní principy a jak začít ve třech jednoduchých krocích. Ať žije měsíc autismu :-)

Požehnán autismem.pdf


• Úryvek přeložený do češtiny z knihy Barryho Neila Kaufmana
To love is to be happy with – kapitola Children are born happy


To love is to be happy with.pdf


03/2015


• Reportáž TV Barrandov

Reportáž o hledání škol pro autistické děti, kde uvidíte i našeho Ángelka.
Prosím posuňte si video na čas 14:50.
Mockrát děkujeme naší dobrovolnici Míše a jejímu příteli, díky němuž tato reportáž vznikla.

http://www.barrandov.tv/video/28718-nase-zpravy-25-2-2015


• Son Rise Program® - video s českými titulky

Krásný sumarizující dokument, kde mluví zakladatelé programu Bears a Samahria i samotný Raun, který měl kdysi autismus, obsahuje ukázky práce v herně a radí, jak začít ihned s programem.

https://www.youtube.com/watch?v=X8pkWNnBJFg


• Rozhovor s Barborou Chuecos na webu Novinky.cz

Barbora Chuecos: Náš autistický syn je dar


02/2015


• Video rozhovor s Barborou & Ernestem na webu EliaTV

https://www.youtube.com/watch?v=LDB_RBide5I


• Tohle je Raun, který měl jako malý těžkou formu autismu. Setkali jsme se s ním v Americe, kde nás školil.

https://www.youtube.com/watch?v=LDB_RBide5I


• Moudro od Bearse

Odpadky DOVNITŘ... Láska VEN? -- tak to nefunguje!
VSTUP/VÝSTUP

ODPADKY DOVNITŘ... ODPADKY VEN:
Tak je to zvykem v dnešní technologické době. Dáme do počítače chybná fakta, nesprávné informace a popletené závěry a vyplivne nám směsici stejných údajů.

My lidé jsme na tom v podstatě stejně. Naplňte nás pesimistickými zprávami, lidskou zlostí, alkoholem a nezdravým jídlem, a fíha! Podívejte, co pliveme ven. Je na čase OPRAVDU, OPRAVDU sledovat náš VSTUP. Čtěte inspirující knihy / mějte inspirující myšlenky. OPTIMISMUS DOVNITŘ... OPTIMISMUS VEN. LÁSKA DOVNITŘ... LÁSKA VEN.


01/2015


• Tipy od Williama Hogana z Autism Treatment Center of America® a jeho novoroční přání.

Maintaining Your Attitude William Hogan.pdf


• Pozdrav od Bearse – Jdeme za svými sny

Každé NE je příležitostí pro ANO. Všechno, co je DOKONČENÉ, je příležitostí pro to začít něco NOVÉHO. Každá SLZA je příležitostí pro ÚSMĚV. Každý náznak NENÁVISTI je příležitostí pro to MILOVAT (a milovat ještě více). Nic není konečné. Dokud žijeme, půjdeme na své cestě dál a dál a dál, zas a znovu. Popadněme každou příležitost k vyjádření naděje a optimismu…a vydejme se tímto směrem – život je stále vzrušující díky tomu, že si jdeme za sny, které jsme si vysnili. SNÍLCI, JE ČAS DÁT VĚCI DO POHYBU!

S láskou, Bears Barry Neil Kaufman

(Zakladatel Option Institute/Son-Rise Program & Autor publikací „Happines Is A Choice“, „No Regrets“ a „Power Dialogues“)

2014

• TV reportáž o Son Rise program® (od 22. minuty)

http://www.barrandov.tv/video/26677-nase-zpravy-5-12-2014


• Co si o Son Rise Program® myslí pan Mokráň
(překladatel zatím jediné knihy o SRP do češtiny)?


V našom špeciálnom živote s našim špeciálnym synom sme prešli viacerými cestami. Niektoré sme opustili po pár krokoch, pretože sme cítili, že táto cesta tu nie je pre nás. Niektorými sme prišli za druhý roh, pretože sme síce videli jej zmysel, ale ten buď naplnil svoje možnosti, alebo sme naň finančne nestačili. A potom sa našli aj cesty, ktorými sme kráčali tak dlho, ako sme vládali. Zo všetkých sa najviac vynímala cesta terapie Son-Rise. Táto terapia je výnimočná. Aj keby priamo nepomohla deťom, dopad, ktorý zväčša zanechá na celej rodine, je obrovský. Ale to sa nestáva, pretože ona zvykne deťom pomôcť - niektorí autisti sa vyliečia úplne, iným pomôže čiastočne. Náš syn sa počas terapie pohol ohromný kus vpred - a my z filozofie, ktorá tvorí jej základ, budeme čerpať asi vždy. Son-Rise je dôkazom, že niekedy má cesta rovnaký zmysel, ako jej cieľ.


• Co chtějí děti k Vánocům

http://youtu.be/Reni19InjxY


• Článek od naší Míši na www.dobrovolnik.cz

http://www.dobrovolnik.cz/clanky/dobrovolnice-u-autistickeho-chlapce/


• Co chtějí děti k Vánocům

http://youtu.be/Reni19InjxY


• Článek od naší Míši na www.dobrovolnik.cz

http://www.dobrovolnik.cz/clanky/dobrovolnice-u-autistickeho-chlapce/


• Oscar vyléčen z autismu díky Son Rise Program®, další dojemný příběh

http://youtu.be/kXpf4hwO860


• Chlapec Jade PŘED Son Rise Program® a PO, příběh plný lásky a naděje

http://youtu.be/ej22w5Hgne0


• TV reportáž o Son Rise program® (od 22. minuty)

http://www.barrandov.tv/video/18202-hlavni-zpravy-10-11-2013


• Překrásný TV dokument, který velmi hezky sumarizuje Son Rise program®

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/210562221700010/video/


11/2014


• TV dokument o autistických dětech od paní režisérky Olgy Sommerové z cyklu Příběhy neuvěřitelné energie, název: To jsme si zase užili světa

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10719485001-pribehy-neobycejne-energie/214562261800001-to-jsme-si-zase-uzili-sveta/titulky


• Komentář k článku "Ehm, tati, mám tě rád, i když se naštvu."

Krásné a tuze dojemné! Po přečtení tohoto příspěvku se mi do očí vlily slzy, pak že autisté jsou "emocionálně chladní" :-) Krásnější dárek k narozeninám si opravdu neumím představit! Jeník je určitě úžasný... Moc Vám fandím a držím palce, dobrovolnice Barča

"Ehm, tati, mám tě rád, i když se naštvu." Aspergerův syndrom a filozofie Son Rise Program®.


• Právě jsme se vrátili z dalšího školení Son Rise Program® v Americe

Školení US 11/2014.pdf


• Z nové knihy Rauna – úvod + nově: DESET NÁSTRAH OHLEDNĚ SVÁTKŮ A JAK SE JIM VYHNOUT

Raun Kaufman Autism Breakthrough.pdf


• Co napsal Jan Bílý na svůj blog? Doporučuji nejen rodičům "postižených" dětí...

Doporučuji nejen rodičům "postižených" dětí: Autismus jako dar (www.autismusjakodar.cz). Když jsem se nedávno s Barborou (mámou Ángela) potkal, došlo mi, jak to, co Barbora a Ernesto dělají, úplně přesně zapadá do vlastně velice radikální změny našeho nahlížení na realitu a fungování společnosti. Son Rise Program® obrací totiž naše tisícileté představy o "výchově" dětí, na které se díváme jako primárně "nevychované", a které pak víceméně manipulativně měníme k našemu vlastnímu obrazu. Což děláme se vším, s okolím, s přírodou (viz vymírání druhů), s Matkou Zemí. Možná, že tito děti nás učí, že MY jsem ti malí, že jsme to my, kteří se musí učit. A tak nás vlastně vychovávají. :-)

Jan Bílý
www.konstelace.info

blog:
www.janbily.blogspot.cz


10/2014


• Naše dobrovolnice Barča se vrátila ze Son Rise Program® školení v Americe

Son Rise Program® Start-Up

Díky úžasné podpoře mojí Son-Rise rodiny jsem se mohla zúčastnit školení SRP* v USA. V kouzelném prostředí amerického Centra pro léčbu autismu jsem strávila pět dní, spolu s dalšími dobrovolníky, rodiči a profesionály ze všech koutů světa. Téměř stovka lidí se zde sešla, aby hledala cestu, jak se co nejvíce přiblížit svým milovaným, speciálním dětem.

Možnost účastnit se školení se všemi těmito milými lidmi pro mne byla jedinečnou zkušeností. Měla jsem tu čest se setkat se zkušenými učiteli SRP*, jejichž nadšení a energie zářili z každého jejich slova i pohybu. Jelikož celý SRP* stojí na základech filosofie Option Institutu, tématem mnoha přednášek byli právě naše přesvědčení, víra a postoje.

Co mne na celém školení nadchlo asi nejvíce, byla jednak atmosféra - milující, přátelská, pozitivní. Připadalo mi, jako bychom všichni byli jedna rodina, jako dlouholetí přátelé. Ráno jsme vyráželi do skal a očekávali společně východ slunce, na přednáškách jsme spolu plakali dojetím, po večerech se cvičila jóga… Nejvíce mne však asi zasáhly osudy některých lidí. Bylo neskutečné pozorovat, jak se lidé mění, jak se stávají silnými. I já sama jsem z kurzu odjížděla s pocitem, že mám v rukou ohromnou moc, kterou mohu využít, pokud v ní budu opravdu věřit! Jsem nesmírně vděčná za tuto příležitost, která mi na mé cestě ke speciálním dětem opět pomohla být o krok blíž, blíž jejich světu… Díky!

* Son Rise Program®





• Jak Ángel čte, hraje na housle a jak volal: "Pojďte blíž! Abysme byli plný!"

Jak Ángel čte, hraje na housle...


• Inspirativní řádky od Bearse

Články od Bearse.pdf


09/2014


• Do sekce zkušenosti našich dobrovolníků přidán příspěvek naší dobrovolnice Yuli

Dobrovolníci (příspěvěk najdete v sekci: Zkušenosti našich dobrovolníků)


• Do sekce Otázky a odpovědi jsme přidali vaše další otázky

Otázky a odpovědi


• Son Rise Program® party

Na konci srpna jsme oslavovali rok programu SRP*. Sešlo se nás několik "autistických" rodin, které praktikujeme SRP* nebo se o něj zajímáme. Přišli i další fanoušci - naše dobrovolnice a zastoupení měla i školka. Bylo veselo a řádily nejen děti :-) Mít pohromadě vícero autistických dětí různého druhu a stupně autismu i rozdílného věku byl velký zážitek, každé dítě je tak jedinečné a kouzelné...

* Son Rise Program®









• Hledáme dobrovolníky - náš nový letáček

letak.pdf


• Son Rise Program® herna ve školce

Máme velkou radost, že v naší školce (Duha) jsou tak vstřícní, flexibilní a otevření novým přístupům! Od září totiž zřídili samostatnou hernu SRP* a budou tam s Ángelem (a dalšími pár dětmi) pracovat. Možná se jedná o světový unikát - v Americe jsme neslyšeli, že by někde ve státní školce byli vůči SRP* tak vstřícní. Děkujeme!
* Son Rise Program®


08/2014


• Prázdninové perličky aneb "Medvídku, můj strážníčku"

Medvídku, můj strážníčku


• Tipy na podporu smyslů

Aktivity na smysly.pdf


• Historky s Ángelem od naší dobrovolnice Barči

Balónkové kouzlo, Mikuláš a lachtan


07/2014


• V sekci Ángelovy historky přibyl nový příběh, tentokrát od naší dobrovolnice Míši

Mlynář je lumpík


• Úryvky z knihy „Happiness is a choice“ ve slovenštině

Se svolením V. Mokráně, díky kterému máme v Čechách knihu Son Rise Zázrak pokračuje, přidáváme úryvek (ve slovenštině) z knihy „Happiness is a choice“, což je bestseller od Bearse o štěstí, našich volbách a životním přístupu.

úryvky: Happiness is a choice


• Náš článek "Canisterapeutka Brusinka" na dobrovolník.cz

článek: Canisterapeutka Brusinka (se svatozáří)


• Milá slova od naší bývalé dobrovolnice Míši

Milá Baru, Ernesto a Ángelku, chtěla jsem vám moc poděkovat za to, jací jste, že jste mi dovolili být na chvíli součástí vaší rodiny. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se chtěla nějak změnit. Ale tím, že jsem vás poznala, ve mě proběhla největší změna v mém životě. Měla jsem potřebu něco udělat a začala jsem od sebe. Změnila jsem pohled na život, své názory. Ángelku, tobě děkuji ze všeho nejvíc. Jsi učitel všech! Jsi něco jako malý Budha, který je minimálně schovaný ve tvé duši. Baru, tobě děkuji za vstřícnost a lásku, kterou v sobě máš, a Ernesto, tobě děkuji za tvou obrovskou moudrost! Nikdy nezapomenu a budu se k vám velice ráda stále vracet. Nevím jestli jsem dokázala těmito pár větami vyjádřit to, co mám na srdci. Pokud ne, tak doufám, že alespoň mezi řádky je schovaný vděk a láska k vaší rodině. Fandím vám a věřím, že vaše štěstí nebude nikdy menší, než jaké ho od vás znám. Jen tak asi můžete na ostatní působit tak pozitivně. :-) Míša


• Na hlavní stránku přidána témata eurytmie a canisterapie.


• Kousek nové knihy Rauna v češtině

Raun Kaufman Autism Breakthrough.pdf


•Článek "Jak se naučí zdravit" z novinek na Adventoru

Se svolením V. Mokráně, díky kterému máme v Čechách knihu Son Rise Zázrak pokračuje, přidáváme úryvek (ve slovenštině) z knihy „Happiness is a choice“, což je bestseller od Bearse o štěstí, našich volbách a životním přístupu.

článek: Jak se naučí zdravit?


06/2014


• Zní to přehnaně, že autismus je dar? Náš článek na www.dobrovolnik.cz

článek: Autismus jako dar


• Do odkazů přidán Adventor a specifický článek Netruchlete pro nás

Z článku: "Pro dobro rodičů a pro dobro jejich dětí vyzývám rodiče, aby zásadně změnili přístup k tomu, jak autismus vnímají... A protože to dítě vstoupilo do mého života, je to všechno moje poslání, pokud toto poslání přijmu."

Adventor.org

článek: Netruchlete pro nás


• Krásná báseň od Bearse (zakladatele Son Rise Program®):
o nás a o našich speciálních dětech...
"A já budu mostem..."


Moje DÍTĚ SE KOLÉBÁ ZEPŘEDU DOZADU… A JÁ JSEM NA NĚJ PYŠNÝ.
Moje dítě se točí dokola… a já ho miluji.
Moje dítě dělá zvuky, kterým nikdo nerozumí… a já jsem fascinován.
Moje dítě vypadá jako jiné děti, ale je VELMI odlišné.

Moje dítě nemá samé jedničky.
Moje dítě není sociálně obratné.
Moje dítě neříká ahoj nebo dobrý den či na shledanou.
Moje dítě se nedívá do očí druhých lidí, alespoň ne velmi často.

Kdo je moje dítě? Moje dítě je to, které miluji.
Moje dítě má AUTISMUS a já jsem jeho hrdým rodičem.
Pokud se nemůžete dívat do očí mého dítěte, podívejte se do mých…
a já budu mostem a já budu větrem a já budu písní autismu.

A kdo jsem já? Jsem hrdým rodičem. A ukážu vám svou tvář i tvář svého dítěte.
Nebudu se bát vašich názorů a budu silný, i když se ode mě odvrátíte.
A ukážu vám, jak nejlépe dovedu, co pro své dítě chci ze všeho nejvíc…
je to láska, a to i když vy nebudete milovat mě nebo moje dítě.
Nejsem minulost. Jsem přítomnost a budu budoucnost. Jen počkejte a sledujte.

~~ Barry Neil Kaufman

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

MY CHILD ROCKS BACK AND FORTH...AND I AM PROUD OF HIM.
My child spins in circles...and I love him.
My child makes sounds no one understands...and I am fascinated.
My child looks like other children but is VERY different.

My child isn't a straight A student.
My child isn't socially adept.
My child doesn't say hello or good-bye.
My child doesn't look into the eyes of others, at least no often.

Who is my child? My child is the one I love.
My child has AUTISM and I am his proud parent.
If you can't look into my child's eyes, look into mine...
and I will be the bridge and I will be the wind and I will be the song of autism.


And who am I? I am a proud parent.
And I will show you my face and my child's face.
And I will be unafraid of your judgments and strong even if you turn away.
And I will model to you as best I can what I want most for my child...
which is love, even if you don't love me or my child in return.
I am not the past. I am the present and I will be the future. Just you wait and see.

~~ Barry Neil Kaufman



• Článek p. Třešňáka o autismu získal významné ocenění.

Text o výchově autistických dětí získal Novinářskou cenu Psychiatrické společnosti.

Děti úplňku - Téma Respekt


05/2014


• Další návštěva Lindy Cecavové

Měli jsme to štěstí, že Linda k nám opět mohla přijet domů, a byl to pro nás zase velmi speciální den. Hlavním tématem byla Ángelova rigidita a jak posílit jeho flexibilitu. Dostali jsme výborné tipy, např. jak obohatit jeho oblíbené aktivity s planetkami a Šmoulíky nebo jak experimentovat se vzdáleností, co se týká očního kontaktu. Linda s ním také zkoušela úplně nové hry. Ángel se k Lindě choval, jako by to byla jeho dobrá známá, přitom se viděli teprve podruhé - hrdě ji ukazoval svého šneka a další oblíbené hračky. Hodně jsme se nasmáli v herně i mimo hernu a byl to opět moc přínosně strávený čas. Linda je takový pozitivní anděl a šíří kolem sebe dobrou náladu, radost, víru a naději, vůbec se nedivím, že ji speciální děti tak milují. A my rodiče samozřejmě taky :-)